DESTIEL

Káva A Rozjímání

Mít přístup k internetu při lovu je kritické. Omylem se přihlásit do motelu bez internetu je životu nebezpečná chyba. Všichni se odebrali do místní kavárny probrat vyšetřování. Sam a Leah zkoumali internet, zatímco Dean a Castiel debatovali o monstru. Oba popíjeli kávu z papírových kelímků. Castiel jako anděl nepotřebuje žádný luxus.

Upřímně, Castiel nevěděl co má dělat, svíral kelímek navzdory tomu, že na něm nebylo jeho jméno, ale číslo od baristky s malým srdíčkem. Uzamkl se do sebe, nervózní, že mu někdo ukázal zřetelné. Nechtěl ničí pozornost.

„Takže,Casi." Začal Dean s uličnickým úsměvem na rtech. „Zavoláš jí?"

„Tohle není můj úkol," připomněl Castiel. Anděl položil kelímek na stůl. Ruce složené na hrudi, během toho, co pohledem těkal nervózně okolo stolu.

„Blbeček jedna a blbeček dva schovejte se." Dean poukázal na Leah a jeho bratra, nasraně se na všechny podíval. "Poslyš, zítra pravděpodobně zůstaneme ve městě. Měl bys ji pozvat ven. Možná prorazit pár ledů"

Castiel si uvolnil kravatu, což nikdo nikdy předtím neviděl, že by udělal. "Myslím, že se půjdu projít."

„Projít?" Dean nakrčil nos. „Nebyl jsi s holkou od té doby co ti April vzala panictví-" Dean se odmlčel všímajíc si několika upřených pohledů od okolních stolů. „Uh, byla to pekelná mrcha," upřesní svá slova a čeká, dokud se hlavy neobrátí zpět ke své předchozí činnosti. „Tak či onak, tvému tělu a duši by to prospělo, víš, co myslím."

„Vím." Castiel bez studu souhlasil zvážením argument svého přítele. Uvědomoval si, že mu musí dát za pravdu ve věci své nezadanosti a touhy vybudovat vztah. "Ale je tu někdo, kdo už má můj zájem."

Nervózní úsměv se roztahoval na andělských rtech, když se Deana díval.. Nezodpovězená otázka se mu dostala na jazyk. "Deane šel by ... šel bys se mnou zítra na večeři?"

Deana ta otázka přinejmenším zarazila. Chtěl se na to samé zeptat už hodně dlouho ale nikdy nenašel odvahu tak když mu tuhle otázku položil Castiel spadl mu kámen ze srdce. Přímo balvan.

"Jasně že bych šel. Dokonce moc rád." Odpověděl na Castielovu otázku bez dlouhého přemýšlení.

Case to příjemně šokovalo. Takovou odpověď rozhodně nečekal. "Vyhovuje ti to v šest večer?"

"Jasně."

"Je tu ještě něco co ti chci už dlouho říct, Deane."

"A to je?" Castiel by v Deanově hlase mohl poznat naději.

"Já...Miluji tě. Už dlouho."

"Casi..." Nevěděl co mu na to má říct. Taky ho miloval ale celou dobu se mu to bál říct.

"Pro-"

"Mlč." Dean mu přitiskl prsty na rty a díval se mu do tváře, která mu připadala ještě krásnější než kdy dřív. Kochal se tím pohledem. Po chvilce mu položil dlaně na tváře a anděla políbil.

Kdokoli se teď na ty dva díval sebevíce pohoršeným pohledem tak to Deanovi bylo úplně jedno. V tuhle chvíli ho zajímal jen Castiel a jeho dokonalé hebké rty. Nic víc...