Vycvičená Kruvalem [HP FF]

12

,,Taaaak jak se vám tu líbí?"

,,Sice s tím pořád nesouhlasím, ale je to tu hezké..." poznamenal Nathaniel uraženě a já nad jeho tónem protočila očí. Říkala jsem vám už jak Nathy vypadá uraženě? Ne? Nevadí, tak vám to řeknu teď... sedí na jednom místě ve stejné poloze klidně několik hodin a mračí se jako když ho budím já, takže jako když vám v klidném spánku někdo zařve do ucha, že je zrušen famfrpál:)

,,Táta mi říkal, že chtěl abych viděla Turnaj 3 kouzelníků, takže je možný že pojedu zpátky do Kruvalu."

,, To je skvělý Vic, až se to dozví Nik, tak se zblázní nadšením..." Při zmínce o Nikokasovi jsem se musela jemně usmát.

•••

Dnes byla poslední šance přihlásit se do TTK. ,Mně je 15, takže se přihlásit nemohu, ale jinak se všichni kluci z Kruvalu přihlásili. Neměli na vybranou...

Vzpomínám si na ten okamžik, kdy jsme s Nathym šli do losovací místnosti, aby se mohl přihlásit a poté dvojčata Weasleyovi předvedli nepovedený pokus dostat se do turnaje a následnou rvačku ve staré kůži. Když v tom přišel Viktor a tajemně vhodil své jméno do ještě tajemnějšího poháru.

•••

Pár minut před losováním:
Seděla jsem s Theem a ostatními zmijozeli a v poklidu čekala až Albus Brumbál začne odříkávat vylosovaná jména. Ohnivý pohár se rozohnil do modré barvy a vylétl první trochu papírek se jménem prvního šampiona.

,,Za Kruval..." řekl Brumbál s dramatickou odmlkou ,,Viktor Krum."
Kruval včetně mne začal jásat a plácat Viktora po rameni, on se se šťastným úsměvem zvedl, nechal si pogratulovat od Brumbála a ostatních profesorů a odešel do předem určené místnosti za potlesku ostatních. Jakmile se za Viktorem zavřeli dveře všechno opět ztichlo a zraky asi všech v místnosti znovu zpočinuli na stařičkém řediteli Bradavické školy čar a kouzel.

,,Za Krásnohůlky...Fleur Delacour" pronesl s další dramatickou odmlkou Albus, potom co vylétl pro změnu krásný modrý papírek s jménem této krásné francouzské slečny.
I Fleur byla doprovázena potleskem a gratulacemi až ke dveřím místnosti, kterou momentálně obýval Viktor.

,, A konečně za Bradavice...Cedric Diggory." pronesl stařec radostně a s úsměvem se díval na překrásného mrzimora s krásným úsměvem, který určitě okouzlil nejednu slečnu. Pogratulovat mu a i on s tentokrát větším potleskem došel do místnosti za dalšími šampiony.

Když už si všichni mysleli, že už je po všem a můžeme v klidu dojíst večeři, tak se začal pohár zbarvovat do různých barev, nejdřív si toho všiml profesor Snapea A.K.A. Táta a po něm Brumbál a všichni ostatní.

Z toho bláznivého poháru vylétl další papírek!!! Brumla ho zachytil a nevěřícně si zašeptal... Harry Potter?...jako by tomu sám nemohl uvěřit, po té už hlasem ala každýho zabiju zvolal nebo spíše zařval: ,,Harry Potter!" Všechny zraky buď spočinuly nebo hledaly chlapce, který přežil. Harry se jen krčil a asi chtěl být neviditelný.

,,HARRY POTTER!" Zahřměl znovu a Hermiona ho vystrčila a nejspíš ponoukla aby šel za Brumbálem. Tou cestou na něj někteří pořvávali nadávky a učitelé házeli vražedné pohledy. Jakmile se za ním zavřeli ony dveře, tak nás vyhnali do našich pokojů.

Jakmile jsem vešla do mého pokoje, tak jsem sebou hodila o postel a čekala na příchod kluků. Přiřítili se sem jako lavina a hned začali klást otázky, v tu noc jsme si povídali ,tak dlouho dokud jsme neusnuli.

...

,, Potter bude soutěžit" vyplivl Draco Harryho příjmení, jakoby by to bylo nejkyselejší ovoce a k tomu přidal znechucený úšklebek, jakoby viděl brokolici.

,,Jé tó malý pódvodník, có si čékal?" Promluvil svým hlubokým a hrubým hlasem Damien, který seděl naproti mě vedle Pansy Parkinsonové a Viktora. Já jsem seděla mezi Nathym a Theodorem.

,,Có sí o tóm mýslíš ty?"Řekl a podíval se na Viktora tázavým pohledem. Zraky se na něj obrátili, ale on nevnímal, díval se na někoho u Nebelvírského stolu, nebylo by těžké se zjistit ba koho se dívá, kdyby rychle neodvrátil zrak.

,,Ó čém?"

,,Ó Pótrový."řekl lehce nabubřele Damien.

,,Tó jéště zjístíme"odpověděl, stále trochu nepřítomný bulhar s nadšením pro famfrpál.

,,Tý sí márnéj..."

Na to už mu Krum neodpověděl a s tichým rozloučením se odebral do pokoje pro učebnice, aby se odebral na jeho první hodinu v Bradavicích. Abych vás vyrozuměla se situací- Brumbál si přál, aby žáci z Kruvalu a Krásnohůlek navštěvovali Bradavickou výuku alespoň jeden den v týdnu a obě hlavy cizích škol souhlasili, ale za podmínky že učebnice budou v jazyce žáků.

Také jsem se odebrala pro brašnu a protože jsem o ročník starší, než Draco a spol. tak jsem si sedla sama a čekala kdo ke mě přisedne jako první hodinu jsem měla Dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem, který se stal duchem, takže jsem si jen vykouzlila polštářek a čekala na zahájení hodiny/spánku. Náhle jsem uslyšela dopadnutí brašny a něčího zadku na lavici, líně jsem otočila hlavu a uviděla jsem... Theodora s jeho krásným úsměvem.

                                •••

Ták po hóóódně dlouhé době je tu kapitolka. Nebudu se ospravedlňovat ani nic takového, jenom jsem měla "spisovatelský blok". Snad brzy u další kapitoli.
                             •Niri•