Payne's twins

1.

Mackenzie's POV (8:45 a.m., London)

"Panebože, já je nenávidím," zamumlala jsem rozespale do polštáře, když se snad celým domem ozýval křik těch pět idiotů.
Sedla jsem si na posteli a protáhla se. Šáhla jsem po svém I-phonu a při zjištění, kolik je hodin, jsem málem začala křičet.
Je zkurvená sobota, kdy s holkama nemusíme nic dělat. Ale né, můj milovaný bratříček si do baráku přivede stádo slonů a vzbudí mě v devět hodin.
Najela jsem na chat s Leighou a napsala jí.

Mack ❤
Hej, jako sobota a už tady musí oxidovat...

Leigh 💕
Haha. Holky mě vzbudily v šest, že mají hlad.

Mack ❤
Když tam nejsem já, někdo tu práci přeci musí dělat 😀

Leigh 💕
Jakoo nezávidím 😂

S povzdechem jsem vylezla ze svého vyhřátého pelíšku a přešla ke skříni v pokoji, odkud jsem si vytáhla černé Puma tepláky a nátělník, přes jsem si oblékla růžovou mikinu. Je jaro, takže je v Londýně pořád pod mrakem.

"Hej, ale klidněte se, jo? Mack spí," slyšela jsem hlas Liama, když jsem sešla schody vedoucí do kuchyně.

"Už ne," ozvala jsem se za jeho zády a kluci sedící u stolu se začali smát.
Viděli mě přicházet, ale Liam ne, protože byl otočený zády. Byli to samosebou všichni. Blonďák, bad boy, modrásek i kudrnáč.

"Dobré ráno," rychle mě objal a já se od něj s protočením očima odtáhla.
Přešla jsem k ledničce a hned se otočila na blonďáka.

"Můžeš mi říct, kde je všechno jídlo?" rozhodila jsem rukama, protože v ledničce kromě mléka a zeleniny nic, ale opravdu nic nebylo.

"Hele, proč to vždycky hážete na mě?!" vyjekl s plnou pusou a Louis protočil očima.

"Protože to ty vždycky sníš," zasmál se a poplácal ho po zádech.
Jen jsem se uchechtla a podívala se na Liama, který stál opřený o linku s rukama na hrudi.

"Ty sis je přivedl, ty jsi jejich táta," poplácala jsem ho po rameni a zakousla se do jablka, které jsem ulovila z ostrůvku.

"Nevěděl jsem, že jsou tak nároční," zasmál se a vykouzlil mi tím úsměv na tváři.
I když jsou kluci někdy fakt na přetrhnutí, za nic bych je nevyměnila.

"Zajedu nakoupit a udělám oběd, hm?" koukla jsem se na kluky, kteří tam pořád řešili Nialla a jeho neskonanou lásku k jídlu.

"Počkej, pojedu s tebou," mrkl na mě Zayn a já se na něj usmála.
Došla jsem do obýváku, odkud jsem si vzala svou peněženku a vypla taky plazmovku, kterou ti blbečci zapomněli vypnout.

"Klíčky!" křikla jsem na Zayna, když jsem vyšla z domu a on se ještě obouval.
Hodil je po mě a já nastartovala mou Audinu.

"Jsou otravní," zasmál se a já po něm střelila pohledem.
Otevřela se brána a já projela. Zase se sama zavřela. Je to díky čipu, který máme s Liamem na klíčích od auta. Vsadím se, že kluci je mají taky.

"Ty se radši ani neozývej," zasmála jsem se mu a zastavila na červené.
Otočila jsem na něj hlavu a všimla si, že mě s úsměvem pozoruje.

"Co?" uchechtla jsem se a on jen protřepal hlavou.

"Jak to jde s Perrie?" nechala jsem oči na vozovce, ale cítila, jak se napjal.
Ovšem, že vím, jak to s nimi je. Před týdnem se pohádali a od té doby spolu nebyli. Ale kvůli takové blbosti. Cítím se jako vztahová poradkyně, fakt.

"Už jsme si psali, takže myslím, že to bude zase v pohodě," usmál se na mě a já jen mykla rameny.
Já jim do hlavy nevidím.

"Jsme tu," zaparkovala jsem před velkým obchodem.
Vystoupili jsme z auta a hned si nasadili brýle. Teď se mi fakt nechce fotit s fanoušky. Miluju je, ale nemusí nás přeci pořád otravovat, nebo ano?

"Tak pojď," mávl na mě rukou a já se s povzdechem rozešla za ním.
Nesnáším nakupování. V naší situaci nemůžete ani do obchodu pro vajíčka, aniž by vás u toho nefotili. To je z Bieberovy hlavy, a já s tím souhlasím.

...

"Co bude k jídlu?" vykoukl na mě zpoza rohu Niall, když jsme se se Zeem dostali zpět do baráku.
Překvapivě to šlo hladce. Až na dvě tašky jídla, které oba neseme.

"Nech se překvapit," mrkla jsem na něj a on mi jednu tašky vzal z ruky.
Není gentleman, jen chtěl prostě vědět, co v ní je.
Postavili jsme tašky na linku a já je začala vybalovat do ledničky a do skříně v kuchyni.

"Nechceš pomoct?" promluvil po chvíli Louisův specifický hlas.

"Klidně," otočila jsem na něj hlavu a zavřela prosklenou skříňku nad hlavou.

"Nechápu jak nás Liam může zvládat," uchechtl se, když jsme všechno vyskládali a já začala s vařením.
Stál opřený o linku a díval se, jak nalévám olej na pánvičku.

"Upřímně? Já taky ne," dala jsem mu tu sklenici a on ji uklidil tam, kam patří.

"Jak se vlastně máš?" zeptal se a já na něj pohlédla.
Už dlouho jsme se takhle sami nebavili. Vlastně od té doby, co nám oboum začali koncertové šňůry a vídali se jednou za týden.

"Je toho hodně, ale jde to," odpověděla jsem upřímně.

"Jak se máte vy?" dodala jsem potom a očištěné maso hodila na pánev.

"Eleanor je skoro pořád pryč, stejně jako já, ale pořád je to stejné jako předtím," zasnil se s úsměvem a já se zadívala do jeho modrých očí.
Závidím jim jejich vztah. Já měla přítele, ale rozešli jsme se ani ne po roce. A teď je mi sedmnáct a jsem pořád sama. Vlastně ne tak úplně...

"Přeju vám to, moc," pohladila jsem ho po potetované paži.
Nemá jich zdaleka tak moc jako třeba Zayn nebo Harry, ale přiznávám, že se mi líbí. Ty tetování.

"Tak jdeme to dodělat," chytl mě kolem pasu a odtlačil mě od pánve stojící na sklokeramické desce.
Zasmála jsem se a začala krájet připravenou zeleninu.
Tyhle volné dny si musím ještě hodně užít, než nám začne tour, o které jsem Liamovi tak trošku ještě neřekla.

Doufám, že na vás kapitola udělala dojem. 😄

Tuhle povídku jsem zveřejnila i na svém prvním profilu, ale teď je tady.