Sleepover

2

Yongguk na sucho polkl. Najednou si připadal, jako by spolkl písek z celé Sahary. I když v pokoji nebyl moc světla, i tak starší chlapec viděl, jak Černovláskovi tančí ďáblíci v očích. Rozhodně nemohl popřít, že to s ním nic nedělalo. To by byl totiž sám proti sobě. Připadalo mu ale, že ho někdo zkouší. Jako by si měl vybrat, co je pro něj dobré. Nebo spíš, co je jednodušší. Byl tolik pohlcen do vlastních myšlenek, že úplně zapomněl, že na něm Himchan ležel.

Když to Yonggukovi konečně došlo, chytil Channa v pase a opatrně ho odstrčil vedle sebe na postel.

„To jsou blbý fóry...fakt jako." Bručel Yongguk, když se zvedal, ani si nevšiml, jak zklamaně se na něj Himchan díval.

„Měl by ses osprchovat." Otočil se Yongguk na Himchana od skříně a hodil po něm triko.

A pak prostě odešel. Himchan si dlouze povzdechl a rukou krátce sevřel látku na hrudi, přesně v místě, kde pod ní a pod kůží a několika málo svaly ukrývalo neuvěřitelně rychle bušící srdce.

To co řekl, bylo opravdu jen z legrace. Ale jaký směr to nabralo potom. Až mu zrudly tváře z pomyšlení na to, co všechno se mohlo stát. Pevně si přitiskl Yonggukovo triko k hrudi, než vypálil z pokoje, jen aby se rychlostí světla zamkl v koupelně. Zrovna teď neměl za potřebí, aby ho Yongguk viděl, jak si jeho tričko přikládá k obličeji, a jako nějaká puberťačka nasává pronikavou vůni, kterou bylo tričko nasáklé, i když bylo čerstvě vyprané.

Himchan doufal, že je dostatečně vyděšený ze svých osobních problém, aby neudělal něco nemístného, když bude spát s Yonggukem v jedné posteli. Při té myšlence obrátil kohoutek na studenou a vykvikl, jak jeho tělo ochromil příval ledových kapek. Ale doufal, že tak odežene všechny nemístné myšlenky. Nechtěl zneužít toho, že mu jeho nejlepší kamarád, a člověk, kterého miloval už několik let, pomohl v nouzi.

Podíval se na sebe do zrcadla, když na sebe oblékl to příliš velké triko, které moc dobře znal. Yongguk tohle tričko miloval a Himchan moc dobře věděl, že by ho nikdy nikomu ani nepůjčil do ruky. Cítil se svým způsobem výjimečně. Lehce se usmál na odraz v zrcadle a pak rychle spěchal z koupelny.

V ložnici už bylo ustláno pro dva a Himchan musel lehce zatřást hlavou a na chvíli zavřít oči, aby z ní vytřásl všechny neřestné myšlenky. Ale Yongguk tam nebyl. A tak se ho jal hledat. Tiše ťapkal bos až do obýváku a nervózně se držel za lemy trička. Najednou si tu připadal jako nevítaný host a tak si rozhodně připadat nechtěl.

Yongguk ležel na sedačce s hlavou podepřenou rukou. Himchan musel uznat, že takhle jeho svaly vynikly snad nejvíc. Napínaly se tak přirozeně. Navlhčil si rty a až teprve potom promluvil.

„Můžeš mě vystřídat." Řekl a jeho hlas se lehce zlomil.

Himchan jen doufal, že si toho Yongguk nevšiml. Okamžitě se totiž na něj podíval. Ale z jeho výrazu nedokázal Černovlásek nic vyčíst.

Yongguk měl co dělat, aby si nezkousl spodní ret a pak se na něj nevrhl jako hladový zvíře. Chvíli na něj jen koukal, jak tam tak stojí jen na jedné noze a přidržuje si jeho tričko, protože se bál, že řekne něco, čeho by mohl litovat.

„Tak já si dám rychlou sprchu." S lehkým mručením se posadil a poškrábal se na hlavě, než vstal.

„Tak já vypnu televizi. Chceš něco k pití k posteli?" Zeptal se hned Himchan, protože nemohl přemoct ten pocit, že je jen přítěží.

„Vodu. Nečekej na mě a jdi si lehnout, jo?" Usmál se Yongguk a stiskl mu lehce rameno, když kolem něj procházel.

Popravdě...Yongguk neměl nejmenší ponětí, co se s ním děje. Nikdy před tím na něj Channie takhle nepůsobil. Možná to bylo tím, že měl na sobě jeho tričko. Nebo možná tím, jak mu kapky vody stékaly z vlasů až na odhalenou kůži. Nebo už vážně zešílel.