Crush. w/Randy

7

O dva týdny později..

Za ty dva týdny se nic moc nestalo. Andy pozdravil 3x Rye, Albí se uzdravila.. Zpět do reality..

---------------------

Právě teď přijeli ze školního výletu přesně před školu.

,,Jdeš ven?" nahnul se se smíchem k Albí.

,,Jo můžeme." souhlasila a uklidila si své sluchátka do tašky.

Dojeli ke škole a chlapec po boku dívky s úsměvem na tváři vystupoval z autobusu. V tu chvíli se otevřeli dveře školy a z ní vyšli studenti, co tam zůstali. Většina šla domů a mezi nimi nechyběl Rye.

,,Kámo mě napadlo něco geniálního!" objala dívka svého menšího kamaráda okolo ramen.

,,Fakt? povídej!" usmál se na ní.

,,Rye jde domů. Máš šanci zjistit, kde bydlí. Pojď!" chytla ho za ruku a Andy kousající svůj ret souhlasil a spolu se vydali za Ryem.

,,Vždyť ho sledujeme!" zarazil se Andy, když chvíli šli za ním.

,,Wow!.. Zjistil si to až teď?" zasmála se.

,,Ne. Jen postě.." pokrčil rameny.

,,To už je teď jedno. Vracet se už fakt nebudu." řekla a šel dál.

,,Fajn.." řekl poraženě Andy.

Chvilku šli, Albí si začala stěžovat, že jí šíleně bolí nohy a pokud nezahne už do nějakého domu, tak na to už kašle. Zavolá rodičům ať pro ní přijedou. Její přání bylo vyslyšeno. Rye otvíral bránku k nádhernému, bíle natřenému domu. Andy se s Albí schoval za zídku, co tam byla. Nádherný chlapec odemkl dveře a vstoupil.

,,Vážně bydlí na druhé straně města než já?.. Ježiiiš." zachichotal se Andy.

,,A víš co vás spojuje, Škola! Přesně uprostřed!  To je osud! usmívala se dívka.

,,Nepůjdeme už? Ať mě mamka už neshání.." navrhl chlapec a dívka jen přikývla.

--------------------

,,Dneska jsem viděl Rye." sdělil jí po chvíli chlapec.

,,Jo? No a? Pozdravil si ho nebo co?" ptala se Albí.

,,Ne ale zjistil jsem, že jdou další hodinu sem na patro." usmál se Andy a dívka mu úsměv oplatila.

O přestávku vyšli na chodbu. Rye šel sám, v ruce mobil a pár učebnic. Andy a Albí se smáli a vůbec nevnímali že jde někdo kolem. Andy se otočil a omylem strčil do Rye. Ihned se přestal smát a začal se omlouvat.

,,Moc se omlouvám!! Panebože jsem takový nemehlo!!" Panikařil Andy a snažil se sesbírat všechno, co spadlo.

,,To je v pohodě." zasmál se kudrnatý.

,,Fakt?" ujišťoval se Andy. Rye přikývl a poděkoval, když mu Andy podal učebnice.

pokračování příště....

Ne dělám si srandu!

,,Nemáš za co." usmál se zářivě. Rye se točil k odchodu, ale pak se zarazil a otočil zpět.

,,Fajn.. Hele ty znáš moje jméno že jo?" zeptal se Rye.

,,Um.. Jo." souhlasil Andy a mírně se červenající.

,,Je trochu nefér, že já neznám to tvoje, ne?" nadzvedl obočí Rye.

,,Uh.. Já.. No. Jsem Andy. Jestli chceš vědět jako.. Jako moje jméno." vydechl nejistě Andy a zadíval se do jeho očí.

,,Jo jasně. Tak díky Andy." usmál se a odkráčel do třídy.

Andy tam ještě stál, snažící se střebat to, co se stalo. Nemohl pochopit, že samotný Rye vážně chtěl vědět jeho jméno. S velkým úsměvem tam stál. Nezajímala ho Albí, co se z něho snažila dostat co nejvíce informací. Nezajímalo ho zvonění. Nezajímalo ho nic! Nic kromě RYE.

,,Jsem si jistý, že ho miluju." vydechl po dlouhé době Andy.

,,Ani ho neznáš." namítla dívka.

,,Nevadí. Stejně ho miluju." stál si za svým.

Na hodinu přišli až v půlce, za což je učitel moc nepochválil. Spíše na opak. Ale jakoby to Andyho zajímalo. Ten byl zaneprázdněný myslením na Rye.

čauky láskyy tak dnes je tu další kapitola.. možná zítra vyjde další.. už se to trošku rozjelo co? nappiš zas názor do komentu díkyy moc!! a PAC A PUSU KOČIČKY A KOCOURCII.