Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Year~1970 Roger~21 Tereza~20 Place~Japonsko Draft~ Jsem na dovolené v Japonsku. Ráda kouřím a piju. A proč? Uklidňuje to. Za tu dobu co jsem v Japonsku jsem si oblíbila jeden malý bar a chodím tam každý večer.
~🍁~
Jako vždy jsem seděla v mém oblíbeném baru. Popíjela jsem whiskey a k tomu jsem měla zapálenou cigaretu. Ach tyhle chvíle miluju. Jelikož už tu budu "jen" týden takže si to tady musím užít. No svým způsobem. Kopla jsem do sebe zbytek whiskey, típla jsem cigaretu, zaplatila jsem a chystala jsem se ještě projít po ulicích a nakonec jít na hotel. Ale nějaký starý, hnusný a ještě k tomu všemu pěkně smrdutý chlap na mě začal čumět. A jelikož jsem trošku agresivní tak jsem po něm vyjela. ,,Máš problém? Co na mě čumíš?!" ,,Ale jen jsem přemýšlel jestli tě mám nechat nebo jestli ne, ale když vidím jak se chováš tak bych si to s tebou moc rád užil." Ten starej hnusák se, už napřahoval, ale moje reflexy stačili zareagovat nebo jsem si to alespoň myslela. Jeho ruku zastavila ruka jednoho velice pohledného bloňďatého kluka. ,,Sáhni na ni a to jediný co ucítíš bude tvoje zlomená čelist." Ten dědek radši odešel z baru. ,,Udělal vám něco slečno?" ,,Ne dobrý děkuji, ale zvládla bych ho sama." Sice jsem se bála, ale pšššš. ,,Ale...však jsem to viděl ten tvůj strach." ,,No možná na tom něco bude..." Chystala jsem se rozloučit s tím neznámým klukem. ,,No nic já ti děkuji, že jsi mě "zachránil", ale už bych měla jít." ,,Moment však neznám ani tvoje jméno a ty neznáš moje! Jsem Roger Taylor!" Bylo to trochu divné. Roger stál ve vchodu a já jsem byla 10 metrů od něj chystající(😂) se vrátit do hotelu. ,,Těší mě Rogere Taylore! Já jsem Tereza Black! Bydlím v hotelu Jamen(nevím to mě teď napadlo😂) pokoj číslo 437!"
***
Ráno jsem se probudila s menší bolestí hlavy. Bylo 9:00 hodin a jsem se ještě převalovala v posteli. A když už byl "čas", aby jsem šla se sebou něco udělat.
Všechno bylo hotové nebi takhle já jsem byla ready vstříc dalším "dobrodružstvím". Zamkla jsem pokoj a jela jsem výtahem do přízemí. Pozdravila jsem recepční a vyšla jsem z hotelu. Před vchodem no před vchodem úplně ne stál bloňďák a zrovna si úplně nedokážu vybavit jeho jméno. ,,Ahoj Terezo pamatuješ si mě?" ,,Ahoj. No až mi řekneš jméno možná si vzpomenu(😂)." ,,Roger Taylor." ,,Ach ano pamatuju! Promiň mám tak trochu menší vokno ze včerejška takžé tak..." ,,Jo jasně dobrý...chápu." ,,Potřebuješ něco? No asi ani jinak by jsi sem nechodil..." ,,Nechtěla by jsi jít na večeři?" ,,To mám brát jako rande?" ,,E ne to né...no možná, že jo." ,,Tak jo půjdu ráda." ,,Fajn v osm tady?" ,,Fajn tak jo."
***
Večeře byla v celku fajn. Roger mi pověděl o svém životě a aby jsem přiznala má ho hodně zajímaví. Být bubeníkem teď už prý hodně známe kapely Queen má něco do sebe. Seznámil mě po druhém dá se říct, že už rande s členy kapely. Všichni jsou moc fajn. No asi po už pátém rande jsem se s Rogerem vyspala a jsme spolu. A jelikož můj pobyt v Japonsku se krátil tak jsem musela odjet. Těžko se mi opouštělo Rogera a Roger zase těžko opouštěl mě. V Japonsku měl být ještě měsíc. Každý večer jsme si volali občas mi Roger dal k telefonu Johna, Briana nebo Freddieho, ale většinou jsem slyšela jen Roge. Ach tak moc mi chybí...
Dneska je den D. Dnes se mají kluci vrátit r z Japonska. Ano konečně jsem se dočkala. Zavolala jsem taxík, který mě odvezl na letiště. Vysadil mě já zaplatila a šla jsem do veliké budovy a čekala jsem, až někde zahlédnu Rogera a kluky. Když už uběhlo 20 minut usoudila jsem, že si sednu někam stranou s prostě počkám. Sedla jsem si na lavičku vedle nějaké rodiny. Opřela jsem se o zeď a vyhlížela jsem jestli náhodou nezahlédnu Rogera nebo kluky. Takhle opřená o zeď jsem tam seděla asi 15 minut. A po tom utrpení(😂) jsem je konečně uviděla. Čtyři valící se paka, na které jsem čekala kurva dlouho(😂) okolo nich se pohybovali nevináři a různí náhodní lidé. Zvedla jsem se a chvilku jsem čekala jestli si mě kluci všimnou. Když si mě nakonec všiml John drknul do Roge. Udělala pár kroků. Rog odložil svoje tašky a "otevřel" své ruce na náznak poběž ke mě zlato. No a taky, že jsem to udělala. Běžela jsem k němu a skočila jsem mu do objetí. Dal mi lehký polibek na tvář. Slyšela jsem cvakání fotoaparátů a šuškání. Sice mě to hodně znervózňovalo, ale měla jsem Rogera a to mi stačilo. ,,Kluci máte to?" ,,Jo! Postřeh!" Hodil Brian malou věcičku. Odstoupila jsem od Roge a absolutně jsem nevěděla co se bude dít. Roger si klekla a já už jsem tak nějak začala tušit co se bude dít. ,,Teri...vezmeš si mě?" Slzy na kraji, ale přesto jsem odpověděla. ,,Ano! Ano vezmu si tě Rogere Taylore!"
Tadáááá⚡️ tak co po dlouhé době snad se líbilo. Kapitola je dnes pro MrsHardy1 ✨ *prosím nepište mi teď o jednodílovky s Rogerem🙏🏻 S láskou vaše Natka😌 Můj instagram:_natka_bradka_
