9. října Pátek

142 11 0
                                    

Byla jsem už konečně zdravá a musela jsem jít do školy, protože jsem měla tu soutěž. Tak jsem se oblékla a vyrazila jsem pro holky, aby jsme šli spolu do školy. Čekala jsem s Anastasii na Ester a povídali si spolu. ,, Nelly už vím kdo byl ten co donesl tu chřipku do školy." ,, No, povídej.!" ,, Elizabeth Shmithová. Prý měla tak velkou chřipku, že nedojde dnes do školy. Ředitel jí to zakázal." málem mi spadli oči z důlků když jsem to slyšela. ,, Takže já celou tu dobu v pokoji umírala jen kvůli Elizabeth?!" ,, Jo tak to je." byla jsem na Elizabeth naštvaná a zeptala jsem se Anastasie proč se s Elizabeth baví teda Patrick ,, To kvůli tomu, že její táta se zná s jeho nedávno zesnulým tátou a on ten její táta Patrickové matce pomáhá. A když si došla ty tak Elizabeth zjistila že si pro ní nebezpečí." nemohla jsem uvěřit, že Patrickův táta zemřel. Je mi ho moc líto. Když došla Ester tak jsme dorazili do školy. Potkali jsme Patricka který se bavil v jeho partě kluků. ,, Ahoj Nelly. Jak se vede?" ,, Jo dobrý." řekla jsem smutně ,,Ehm.. Nelly jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě, ale já mu neodpověděla. Šla jsem ke skříňce a byl tam dopis na nemž stálo: ,, Milá Nelly zítra prosím dojdi k lesu potřebuji ti něco říct. S láskou tajný ctitel."

Nemohla jsem uvěřit kdo by to psal, protože Patrickův a holek písmo znám. No nic šla jsem odevzdat do té soutěže můj obrázek. Došla jsem do třídy a naše skupina dala projekt jako první a taky jsme dostali za něho jedničku. Pořád jsem se tvářila smutně a přemýšlela nad Patrickovým tátou. Anastasia mě dala papírek od Patricka : ,, Nelly co se děje že si smutná?" tak jsem mu napsala že se nic neděje a on napsal ok, ale díval se pořád na mě nedůvěřivě.

Po hodině jsem šla do počítačovny. Byla jsem tam úplně poprvé. Pan učitel Williams došel a četl z papíru kde jsme byli podle abecedy. ,,Nelly O'Connel. Sedni si vedle Elizabeth která chybí prosím." vyvalila jsem na učitele oči a řekla ,, Prosím pane Williamsi můžu si sednout někam jinam?" ,, Je mi líto, ale není kam." tak jsem sklonila hlavu a šla si lehnout. Anastasia a Ester seděli za mnou a Ester mi pošeptala ,, Neboj Nelly budeme ti pomáhat těch osm měsíců, aby si vedle ní přežila. Počkej až dojde další pátek, bude hodně hysterčit." všechny tři jsme se pousmáli a učitel dočetl a začal učit. Dal nám za úkol, aby jsme napsali na počítači svoje dětství. Řekl že to bude na jednu stránku, kdo to bude mít hotové tak to vytiskne a donese mu to a že to je jen na tuhle hodinu. Když jsem to měla udělané tak jsem si mohla na internet. Byla jsem na svém Instagramu se kouknout kdo tam co zase dal. Viděla jsem tam asi snad padesát fotek Elizabeth ze dneška a jedno video od Patricka které vydal před pěti minutami. Kluci z jeho třídy měli tělocvik a viděla jsem tam že hráli basketbal a že Patrick byl na střídačce. Zazvonilo, já jsem se odhlásila a šla do tělocvičny protože jsme měli tuto hodinu tělocvik. Dala jsem si na sebe sportovní úbor a zazvonilo. Učitel na tělocvik nám řekl že dnes cvičíme venku. Elizabethiny kamarádky vyvalili na učitele oči a já jsem málem neudržela záchvat smíchu. Šli jsme ven na stadion. Šli jsme běhat 1000 metrů a já se moc těšila, protože jsem se na to s holkama připravovala. Když to odstartoval tak jsme vyběhli. Asi v půlce mě Charlotte shodila a já spadla. Odřela jsem si koleno, ale mě to bylo jedno. Rychle jsem se zvedla a běžela jsem dál. Když jsme doběhli tak nám učitel četl tři místa. ,, 3. místo má Anastasia , 2.místo má Charlotte a 1. místo má Nelly." Charlotte vyvalila oči, protože si myslela že bude na prvním místě. Anastasia a Ester za mnou doběhli. ,,Nelly není ti nic?!" , Ne dobrý jen jsem omylem spadla." ,, To určitě mi jsme to viděli." holky došli za učitelem a řekli mu to. On došel za Charlotte a slyšela jsem o tom, že mu má dát žákovskou až dojdeme do školy. Koukla jsem se na koleno hodně bolelo. Když jsme došli z tělocviku, tak jsem musela jít za ošetřovatelkou. Ona tam nebyla, místo toho tam byl ošetřovatel. Ten mi řekl ať si sundám kalhoty a ukážu mu to koleno. Ctila jsem se jako úplný debil. To ošetřování bylo tak hrozné.

Když jsem odešla tak jsem si uvědomila že ten tělocvik je vlastně poslední hodina

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když jsem odešla tak jsem si uvědomila že ten tělocvik je vlastně poslední hodina. Oblékla jsem se a šla domů.


DOMA

Byla jsem tak vyčerpaná s tohoto dne že jsem si šla i po škole lehnout.



💖💖💖 LIDI FAKT VÁM MOC DĚKUJI ŽE SLEDUJETE MOJI KNIHU. NEPSALA JSEM TAM STŘEDU A ČTVRTEK PROTOŽE TO BY BYLO STEJNÉ JAK TO ÚTERÝ.MÁM VÁS RÁDA. TĚŠTE SE NA DALŠÍ.💖💖💖

Můj tajný deníkKde žijí příběhy. Začni objevovat