Ráno jsem si připadala tak, že normálně umřu, protože mě strašně bolelo v krku, smrkala jsem a kašlala. Mamka mi dala léky a řekla, že půjdeme k doktorovi. Tak jsem se nachystala a čekala jsem až dojde moje mamka. Když došla, tak jsem nasedla do auta a jeli jsme.
U DOKTORA
,,Další na řadě je Nelly O'Connel. Nelly pojď sem prosím."řekla sestřička. Tak jsem tam šla s mamkou. ,,Tak Nelly, co ti je?" ptal se mě pan doktor. Tak jsem mu to řekla. Podíval se na mě a řekl. ,, No Nelly vypadá to na chřipku. Dám ti předepsat léky a když je budeš používat, tak už v pátek můžeš jít do školy." a já si v tomto momentu vzpomněla, že mám v pátek tu soutěž. Koukl se na mě s úsměvem pan doktor:
Odešli jsme a mamka mě vzala do trafiky, abych si mohla koupit nějaký časopis. Pak mamka v trafice objevila ¨Časopis pro dospívající dívky¨ tak mi to mamka koupila.
DOMA
Když jsem byla doma, tak jsem si šla ten časopis přečíst a uviděla tam fotku Elizabeth Shmitové, té pipiny.
A mě to jednou připomnělo jednu fotku co mám v mobilu.
I já se umím líp vyfotit než Elizabeth. Začala jsem se smát jako debil. Dočetla jsem si to a měla jsem ten půl den s lepším úsměvem. Potom jsem si musela dát léky a jít si lehnout. Musela jsem protože to byly silné léky.
O 2 HODINY
Probudila jsem se a přede mnou byl Patrick. ,,Ahoj Nelly jsi v pohodě? Donesl jsem ti, co se máme učit a úkoly. Já měl jen jeden den rýmu." koukla jsem se na něho přilepenýma očima. ,,To je skvělé mě je blbě od včerejška." ,, No tak já už asi půjdu." řekl Patrick. Zamávali jsme na sebe a šel domu já se šla kouknout, co tam všechno bylo dané. Udělala jsem je a šla do kuchyně si dát jídlo, protože jsem umírala hlady. Dala jsem si müsly a šla si potom na záchod. Umyla jsem si ruce a šla do pokoje na můj notebook.
Dívala jsem se na film, když jsem zaspala. Potom ta malá čůza mi začala skákat po posteli a nenechala toho dokud ji mamka neokřikla. ,, LAURO, nech Nelly na pokoji, je nemocná a vyčerpaná z tebe, tak půjdeme do parku." ,, JOO!" zapištěla Laura a začala se chystat. Já se zvedla a šla jim pomoct připoutat psovi obojek, protože jak si jednou ta malá megera s Barykem hrála tak mu nechala ten obojek a od té doby blbne. Jak odešli byla jsem hodně mamce vděčná, že mě ta malá megera neotravuje. Po zbytek dne jsem prospávala u počítače a potom strastiplném dni jsem si konečně lehla ve tmě.
💖💖TÁkŽE LIDI FAKT VÁM MOC DĚKUJI SLEDUJTE NAVAZUJÍCÍ KNIHU ,,DENÍK ELIZABETH SHMITHOVÉ,, A NEVÍM PAK JAKÉ TO BUDE PRO VÁS. CHCI JEN ŘÍCT MILUJI VÁS!💖💖