Chocolate Eyes II. [HP FF]✔

|28| Létat můžeš i bez koštěte

24.2.1994 (čtvrtek)

 ,,Mě to snad přivede do hrobu," stěžovala si čtvrtečního rána Lila, když vycházely z učebny obrany proti černé magii. Měla plnou náruč zápisků a učebnic. Aylin sebou náhle cukla, protože si díky slovu "hrob" vzpomněla na Josephine, čímž si vzpomněla i na tu pusu v knihovně.

 Od začátku týdne se mu vyhýbala, protože... sama ani pořádně nevěděla proč. Byla to její první pusa a ani nebyla špatná - vlastně se jí až moc líbila, což ji trochu děsilo.

 ,,Hej, jsi v pohodě?" zastavila se Lila v chůzi, když uviděla, jak sebou Aylin cukla.

 ,,Jasně," přikývla, ale nevypadalo to zvlášť přesvědčivě. ,,Jen jsem si vzpomněla na náš zápas se Zmijozelem." vypálila první blbost, co ji napadla.

 ,,Aha," řekla Lila, ale nevypadala, že by ji to nějak přesvědčilo. ,,Když už jsme u toho famfrpálu," pokračovaly dál chodbou na jejich další společnou hodinu. ,,Cedric se na tebe dneska ráno ptal. Už si prý dvakrát nebyla na tréninku. Vypadal... divně." 

 ,,Aha." řekla zaraženě Aylin a pospíšila si ke schodům. 

 ,,Proč se vyhýbáš famfrpálu?" zamračila se na ni Lila. ,,Víš, že jestli se cokoliv děje, můžeš mi to říct, že?" ujišťovala se a podívala se jí zpříma do očí.

 ,,Jasně," snažila se usmát Aylin. ,,Jen je na toho teďka moc, dneska ale už na trénink půjdu, slibuju," ujistila ji a seskočila několik posledních schodů, takže stály před Velkou síní.

 ,,Tak se hlavně moc nezřiď," usmála se starostlivě Lila a chytla ji za rameno.

  O několik hodin později Aylin seděla ve skleníku na hodině bylinkářství. Byla zde pořádná zima - i venku byla ještě hora sněhu. Většina studentů na sobě měla hábity a několik vrstev svetrů. 

 ,,Aylin, tak co tedy? Co se sakra děje?" vypálila najednou Lila, která doteď vedle ní tiše seděla a málem jí vypadla lopatka z ruky.

 ,,Cože? Nic se neděje," mávla nad tím rukou a znovu se podívala na profesorku Prýtovou. 

 ,,Moc dobře vím, že se něco děje!" sykla potichu Lila a chytla ji pod stolem plným kytek za ruku. ,,Řekni mi to."

 Aylin vzdychla a rozhodla se, že jí alespoň vyklopí, co se stalo v sobotu v noci.

 ,,Pamatuješ si, jak jsme v sobotu v noci vyvolávali duchy?" na to se Lila zatvářila zmateně. ,,No, vyvolávali jsme moji mamku."

 ,,Počkat - cože?"

 ,,A povedlo se nám to - jenže jsem ji viděla jen já. Nikdo z vás ji neviděl a moje máma říkala něco o tom, že mám můžu mluvit s mrtvými."

 ,,Hele, Ay, víš, že to můžou být jen tvoje... alkoholické představy?"

 ,,Já vím," ujistila ji. ,,Ale nad tím jsem už přemýšlela. Ne, myslím, že je to moc nepravděpodobné..."

 ,,Takže jediná možnost je znovu ji... vyvolat." polkla nahlas Lila a rychle se sehla ke svým zápiskům z hodiny. Krátce se na ni usmála a ve významu podpory jí stiskla rameno.

 Famfrpálový trénink se jí nezvykle táhnul a snažila se na Cedrika dívat co nejméně to bylo nutné. Konec tréninku jí připadalo jako neuvěřitelné osvobození. 

 ,,Aylin!" zastavil jí Cedrikův hlas, když se snažila vyběhnout z šatny. ,,Hej, počkej! Můžem si promluvit?" 

 Aylin se mu chvilku zadívala do očí a rychle přikývla, protože cítila, jak na ně celý tým v šatně kouká.

 ,,Hele, já, omlouvám se, jestli tě ta pusa nějak vykolejila," vyhrkl hned, jakmile se za nimi zavřely dveře a nervózně si zajel prsty do vlasů. Stáli v několika centimetrech sněhu za famfrpálovým hřištěm. 

 ,,Cedriku, nejde o to, že bych to tak necítila," vyjelo z ní zcela bez přemýšlení, čemuž se sama divila. ,,Jen je to pro mě úplně něco novýho a já zkrátka - zkrátka nevím jak na to? Asi," pokrčila trochu stydlivě ramena.

 Cedric se na ni trochu překvapeně podíval, ale pak ji chytl za ruku - což Aylin připadalo, jako by jí projel elektrický šok - a usmál se. 

 ,,Dneska ti to šlo," řekla Aylin první, co ji napadlo, čemuž se Cedric usmál. ,,Chytit zlatonku tak rychle-"

 ,,Aylin," přerušil ji lehce a sklopil oči k zemi. ,,Moc se mi líbíš a -"

 Aylin ho to nenechala doříct, protože její zmrzlé rty přilepila k jeho. ,,Však ty mně taky." usmála se a stydlivě odstoupila o krok dozadu. Celé její srdce naplňoval jí neznámý, moc příjemný pocit. Jakoby jí v těle poskakovalo! Bylo jí nádherně - jakoby bylo na světě najednou líp.

 Cedric jí místo odpovědi dlouze jí políbil. Cítil to naprosto stejně.

 ,,Chris to poznal dřív, než já," vydechl, když od ní odlepil jeho rty - což bylo po dlouhé době, protože ani jednomu se nechtělo přestat. 

 ,,Já jsem to do neděle nevěděla," usmála se jemně Aylin a chytla ho za ruku. ,,Jdeš do společenky? Stmívá se," zakřenila se na něj a zahleděla se na oblohu.

 ,,To nevadí," usmál se a znovu ji políbil. Pevně ji chytl za ruku a rty se mu roztáhly do úsměvu. Oběma bylo neskutečně - jakoby mohli létat.