Do soutěže od moonfiresparkle
Je to můj sen, který se mi zdál. Pro někoho se to může zdát jako noční můra, ale mě to přišlo skvělé.
Jako obvykle jsem byla ve škole a seděla ve třídě. Náhle přišla celá udýchaná a vystresovaná učitelka Povolná. Spíš vběhla a rozrazila dveře.
„Co se děje?" zeptala jsem se. Nechápala jsem proč sakra rozrazila dveře. Tahle učitelka je milá a rozrážení dveří mi na ní prostě nesedí.
„Musíme pryč! Musíme pryč! Musíme pryč... Musíme pryč...." vymáčkla ze sebe vyděšená krátkovlasá blondýna.
Podívala jsem se na Alex. Ta jen pokrčila rameny a dál si četla 'Spirit Animals Pokrevní Pouto'.
„Paní učitelko uklidněte se!" Áďa chytila učitelku za ruce a posadila ji na stůl můj stůl.
Učitelka se usmála, ale za chvíli dorazila učitelka Stárková, která nás na prvním stupni měla z 'času'. Taky byla vystrašená.
„Jdeme na starou budovu.
Povolná, Stárková, Alex, Áďa, Táňa, Honza, Vanda a Linda, Lucka a já jsme vylítli z třídy a běžely jsme pryč. Doběhli jsme na starou budovu, kde ležel mrtvej ředitel. Měl na sobě pár řezných ran.
Náhle doběhla jakási klaunice celá v modrém, s modrými vlasy a oči. Všichni se zděsili a začali zdrhat zpátky na novou budovu.
Já jsem se odrazila od stěny a skočila tak moc, že jsem přeskočila celí dvě poschodí.
Doběhli jsme do knihovny, kde se schovávala Fimmerová a nějakej osmák.
Povolná začala zaskládávat dveře skříněmi a knihami.
„Schovejte se!" poručila Stárková a pomohla Povolné.
Náhle jsem si uvědomila, že tu nejsou Vanda s Lindou, Honza a Lucka. Chtěla jsem je jít najít, ale přez tu barikádu jsem se nedostala.
Pak se ozvaly přibližující se kroky.
Áďá a Táňa vlezly do skříně, Povolná a Stárková se schovaly pod stůl. Fimmerová se schovala za křeslo. Alex a já jsme zalezly pod druhé křeslo a přez to křeslo jsme hodily hodně velkou deku, která způsobila, že jsme nebyli vidět.
Ta klaunice rozrazila dveře a vtrhla dovnitř. V chodbě za ní jsem viděla mrtvého Honzu. Zděsila jsem se.
Jako první našla Povolnou a Stárkovou. Vzala je a rozřezala je motorovou pilou.
Taky chci pilu!
Potom oběvila Adél s Táňou. Naporcovala je mečem.
Vhrmly mi slzy do očí. To už ale našla Fimmerovou, která nám byla nejblíže. Taky ji rozsekala mečem.
Nakonec začala rukou hledat pod naším křeslem. Jen tak tak jsem jí uhlula, ale ona kvůli tomu našla Alex!
„Kess!" vyjekla Alex, když ji klaunka vytáhla za tričko ven.
"Sušenko!" Zaječela jsem její přezdívku a vyběhla jsem z pod křesla.
Klaunice se jí už už chystala rozříznout mačetou když v tom jsem si vzpoměla na jeden večer, kdy mě táta ukazoval jak se bojuje.
Vykopla jsem tak vysoko, že klaunice jen tak uhnula hlavou. Mák jsem ji pěstí praštila do břicha. Ale ona se ani nehla. Začala jsem do ní mlátit jak retardovaně postížená. „Nech Alex bejt! Nech Alex bejt! Nech ji!"
Ta 'žena' vyslechla mé přání a Alex zahodila za sebe. To jsem přímo nechtěla, ale furt lepší než kdyby jí rozřezala na kousíčky.
Chytila mě za zápěstí a vytáhla nůž. Následně chitila mou nohu, když jsem se pokusila o další kop.
Nešlo se jí vykroutit.
Pak mi ještě víc sevřela ruku a na moje zápěstí přiložila nůž. Vůbec se nesnažila mě pořezat. Ale pak kolem nože a mé ruky obvázala provázek a začala ho utahovat. Vyjekla jsem. Nůž se mi zaríval čím dál víc do ruky.
„Tak co odvážlivče, líbí?” smála se.
„Ani ve snu!” odsekla jsem.
Chtěla jsem vytáhnout pistoli, kterou jsem našla u sebe v kapse, ale probudila jsem se.
586 slov
