Nějak se mi podařilo se mu vyvlíknout. Zalezl jsem do rohu koupelny. "Nech mě být! Ty odporný psychopate! Co si myslíš?! Já se tě nebojím!" ve skutečnosti jsem se bál jako prase...ale nesmím to dát najevo.
Začel se smát jako psychopat. Vyděšeně jsem se na něj díval.
"Ále, nekecej Taehyungie. Bojíš se mě, bojíš se že tě zabiju."
Moje srdce začalo tlouct jak o život, ono mi o život taky šlo. Co teď? Ustřelí mi hlavu? Nebo mě probodne nožem? Proč nad tím sakra přemýšlím! Nic mi neudělá! Beztak je to nějaký vtipálek.
Ne. Taehyungu si tak strašně hloupý. Jo, určitě tohle všechno bude vtip, že jo. Jsem ale vážně kretén. "Taehyungie nad čím přemýšlís? Doufám že nad tím, jak tě zabiju"
To si děláš~. On mě vážně zabije! Kurva já nechci umřít!
Rozrazím dveře! Seru na to! Rychlostí blesku jsem běžel ke dveřím a narazil do nich. A víte co se stalo? Nic. Teda až na to, že jsem si udělal něco s ramenem."Sakra!zasrany dveře!"
"Neutečeš, budu ti pořád nablízku. Budu jako tvůj stín."
Chytl jsem se za rameno a omylem popotahl. Ne.. Nezačnu tady brečet, že ne?! Jsem frajer! A frajer nikdy nebrečí a nikdy ho nic nezničí! A jsem silný! "Snad nám tady nebrečíš Tae. Že by si nebyl takovej frajírek? Co? Najednou?" začel se zase strašidelně smát.
"Nebrečím! Nebojím se tě! Si jenom nějaký pojebaný kretén! Co si myslí že je cool!" Přestal se smát. A dal ruce v pěst. "Cože si to řekl." a sakra. Ten styl toho hlasu...dokazuje že je naštvaný. Ups. Co jsem to zase řekl!?
Přimáčkl jsem se na dveře. Rameno jsem už vůbec nevnímal. "Teď zažije peklo, Kim Taehyungu" jen co to dořekl vytáhl ~
ČTEŠ
Hi baby ❤️ / VKOOK/
Random" k... Kdo si?!" víc jsem se namáčkl ke zdi. " Tvoje noční můra, Tae" naklonil hlavu a pozoroval mě.
