23. března 2009
,,Maminko?" Oslovil jsem jí a zatahal za rukáv. Shlédla na mě s úsměvem, pak si ke mě klekla a zahleděla se mi do očí.
,,Ano broučku?" Pohladila mě po tváři.
,,Co je to za pána u našich popelnic? Co hledá ?" Cítil jsem se zmateně, nechápal jsem proč tam je. Maminka vyhlédla z okna a její milá a laskavá tvář se změnila v odpudivou grimasu. Odešla a nechala mě v kuchyni samotného. Uslyšel jsem jak otvírala vchodové dveře a následně je zavřela.. Okamžitě jsem vykouknul z velkého a krásně čistého okna. Viděl jsem jak vyhání toho muže, byl slyšet její zuřivý hlas, kdyby tak ječela na mě, tak už bych byl dávno strachy v schoulení v koutě . Už jen to pomyšlení mě přivadělo k potřebě vzít nohy na ramena. Když ten člověk odcházel tak pronesl pár neuctivých slov, které jsem často slýchával od rodičů. Když se maminka vrátila, upřela na mě pronikavý pohled.
,, Toho muže, kterého jsi právě viděl nazývám 'odpad společnosti'. Nikdy se k nikomu takovému nepřiblíš a už vůbec neskončíš jako on. To ti zaručuju." Tehdy mi to slíbila, ale všechno nejde dodržet.
Tehdy vše začalo...
