Zloději duší

Den 2 únos

„Co? Kde to jsem?" Ptalase potichu Klára a v tu chvíli se začala rozpomínat o zvláštnímdni ve škole. Ležela na louce kde plné sněhu. A kde je Lucka?Pomyslila si. Tu náhle ucítila jak se vedle ní něco chvěje. Bylato Lucka a vedle ní ležel Safirus až teď si Klára uvědomila ževpadá jako jeden z těch malých plyšových dráčků co jsou vhračkářství. Začala přemýšlet o tom co se stalo ve škole.„Ten portál je teď mnohem silnější a chladnější než si hopamatuji." Ozvalo se a Klára leknutím nadskočila. Safirus sevšak jen protáhl „Tak takhle působí ledová kletba ale na územílovců a válečníků je jaro tak vyzvedneme Talga a půjdeme tam jemi strašná zima." Klára se zasmála „Ty si na vše stěžuješ.A hlavně musíme počkat až se Lucka vzbudí." Pochvíli se začala probouzet a ozvalo se „Já měla takoví divnýsen, napadly nás vlci a vydaly jsme se do třetího světa." zívlaa pak otevřela oči „CO? Kde to jsem?" Otočila se na kamarádkukterá se pořád smála „To nebyl sen a teď jsi ve třetímsvětě. Tak vstávej vydáme se na cestu než tu zmrzneme nebo násnajdou vlci." a pomohla jí na nohy. Šly dlouho a dlouhozasněženým lesem který nejevil známky toho že v něm něco žijeaž došly na pařezovou mítinku kde se děvčata zastavily „Jáuž nemůžu. Zastavme tu prosím na chvíli." řekla Klára aLucka jí přitakala. „Už jdeme celé hodiny. Dál už nedojdu."A sedly si na blízký pařez. Safirus se na ně podíval a řekl„Tak jo ale jen na chvíli jsme blízko vlčího srázu a odtud jeto jen kousek od rokle." Chvíli tam seděly ale pak se dolů sneshavran a cekl „Krá Krá Safirus musí domů vlci ničí úkrytdraků musí jim pomoct. Krá Krá" Safirus nadskočil a chtělodletět jenže si hned uvědomil že by tu nechal holky. Tak se zaseposadil a řekl „Běž a vyřiď jim mou omluvu ale musím s nimizůstat jde o záchranu celého našeho světa." havran se zarazila snesl se na zem „Krá. Tak dobře ale nesu ještě jednu zprávu.Kočky se mění jsou z nich Xény, posluhovači ohně a ničenívše. Kam šlápnou tak vše shoří a vraždí ty kteří seneproměnily. Tak si pospěšte sbohem. Krá Krá." a zase odletělděvčata tam seděla s pusou dokořán. Safirus vstal a řekl „Takpřestávka skončila jdeme." tak vstaly a šly. Dobrou půl hodinušli lesem beze slov jenže pak už to nevydržely a začaly sevyptávat „Proč jsi jim nešel pomoct? Co jsme tu platné my? Kčemu nás tu potřebujete? Proč se přeměňují? Nemůže se námněco stát? Jak se dostaneme domů? Budou se o nás bát. Proč bylten portál pod naší školou?" A ptaly se stále. Safirus pakkřikl „Ticho. Nejdu jim pomoc protože nechci aby se vám něcostalo. Vy jste tu protože ti co stvořily démony, runy a mapu bylyz vašeho světa takže jenom vy je zase budete moct vrátit zpět apřečíst mapu. Mění se protože na ně působí změny od démonů.Kočky a vlci jsou tvorové co se přizpůsobí a to se taky stalopodřídily se síle. Jste v nebezpečí stejně jako mi jenže já aTalgo vás budeme chránit. Domů se dostanete a bát se o vásnebudou tady je čas jiný než u vás. Pod tou budovou byl portálprotože byla opuštěná tak aby ho nikdo omylem nezapnul. Nějakédalší dotazy?" Propuklo hrobové ticho holky nevěděly co natoříct Potom zase Safirus promluvil „Vy obě jste potomcivýznamných kteří se odstěhovaly zpět do vašeho světa jenjejich krev bude moct zasadit zpět runy života a zneškodnitdémony." Děvčata se zastavila „To chceš říct že našipředci žily tady? Proč odešly? Až na tu zimu je to tu ráj."Safirus rozesmutněl „Vaši předci odešly protože chtěly býtse svými blízkými. Moc dobře věděly že už tu nemusí být vdobě kdy je budeme potřebovat tak se vydaly zpět opravdu tu nejsouv době kdy je potřebujeme ale jste tu vy a jste jejich krve a jánepochybuji o vaší zručnosti a o tom že to zvládnete." Dořekla usmál se potom šli dál beze slov a došly do pusté části kdebyla obrovská rokle. „To je vlčí rokle takže tady někde budeTalgo." řekl dráček a rozhlédl se. „Haló Talgo kde jsi?"zakřičely holky a bylo zle zpoza stromů vykoukly další vlci aten nejvyšší řekl „To jste vy? Ty vyvolené které nám majípomoct? To jste tady špatně Talgo je zajatý a vy se k němupřidáte. Nechceme tady žádné rebelanty kteří budou dělat jaknás zachrání a pak si utečou jako ti předchozí." rozlehlo seticho až ho on znovu přerušil „Jsem velitel vlků a Talgo je můjnezvedený syn." pak se obrátil na Safiruse „A ty tady nemášco pohledávat tylidumile. To kvůlitvému druhu máme jen jednu runu. Máme les plný ledu a démoníchvlků a ty nám sem ještě taháš jejich krev." zajaly je aodvedly do jeskyně ve které je hlídaly „Co tím chce říct? Akdyž v přítomnosti vlků vyjdou ven naše duše jak to že ta mojeje v pořádku na svém mstě? A jak to že za ty runy můžete vy?"Dala Klára otázku a Lucka se zarazila „To mě nenapadlo. Jak to?"Safirus se zachmuřil „To je tak že... no že... existovaly napůlvlčice a napůl lidi. Byly velmi plaché, chytré, milé a krásné. Jedna se zamilovala do tvého pra pra dědy a odstěhovaly se k vámvlčice to je tvůj duch není to vlk takže proto. A můj druhudělal chybu kterou litujeme ale nejde to vrátit zpátky." řekl„A co jste udělaly?" řekla Lucka které ho bylo líto. „Řeklyjsme o jejich umístění Stinným a oni je ukradly.„ řekl a začalplakat „Nebít mého národa nic takového by se nestalo." Luckaho začala utišovat „Ty za to nemůžeš." a Klára se přidala„Nebít tebe tak jsme se sem ani nedostaly... A nevíš kam tojdeme?" bylo chvíli ticho ale pak se utišil „Jdeme do krytuodpadlíků kde nás nechají. „Ticho! Vězni nesmí mluvit a vy"řekl náčelník a ukázal hlavou na své podřízené „Kdo z vásje duchem té druhé chci abychom ji mohly dát do jeskyně." Křikla bylo ticho nikdo se neozval. Všichni čekaly kdo je od Kláry alenic se nestalo. Kapitán se naštval a přistoupil ke Klárce. „Cojsi zač? Vlčího ducha nemáš tak co tedy jsi?" lekla se.Nevěděla co na to říct jen se otočila na přátele aby jípomohly ale ani oni nevěděly jak reagovat. Náčelník se otočilke klanu a řekl „Nevím čím je takže ji vezmete k nám dojeskyně a je odvedete." To se Klára vyděsila že ji odříznouod přátel „NE!" všichni se na ni otočily „Nikdy nezjistíteco jsem zač když je nepropustíte. Je i Talga a bez námitek."rozkřikla se po všech vlcích a ti na ni jen nevěřícně koukaly„HNED!" křikla znova ale náčelník si ji jen s obdivemprohlížel „Tak statečná. Hmmmm. Udělejte co chce válečnicipřece jen jsou lidi i dobří. V boji se bude hodit." Řekl aodešel ostatní s opovržením koukaly na Lucku s dráčkem anechtělo se jim je pustit ale bylo to v zájmu jejich života takženeodporovaly. Náhle Klára dostala ránu do hlavy. Poslední couslyšela byl Lucčin výkřik.