Priority

Kapitola druhá - Smithovi jsou vítáni

,,Primrosealiano!" zavolala Lily na svou kamarádku. Lily stála otočená zády a upřeně pozorovala hladinu jedné z hlubších kaluží.

Prim k ní doběhla s otázkou v očích. ,,Co se děje? Co tam vidíš?" Její hlas zněl mírně nejistě, až znepokojeně.

Mezitím k nim došla Belladonne. Lily stále neodpovídala, jen upírala svůj zrak do kaluže.

,,Vidím tě," promluvila po chvíli monotónním hlasem, ,,ležíš na zemi v kaluži vody a jsi celá od bláta. Za tebou slyším zvonivý smích."

Blondýnka jí pozorně naslouchala.

Lily se prudce otočila. Než se Prim nadála, válela se v kaluži vody za doprovodu zvonivého smíchu obou kamarádek.

~~~~

Teressa ze stolu zvedla pero a dala si nohu přes nohu.

Drahý Siriusi,

jak se máš? Sejdeme se zítra večer v Děravém kotli?

Miluju tě,
♥♥♥
Teressa

Dopis pečlivě zapečetila a s láskou odeslala. Ještě hodnou chvíli se dívala za sovou, která se ztrácela v oparu i s jejím milostným psaním.

Zajímalo ji, co dělá, ale dal jí jasně najevo, že o tom diskutovat nehodlá. A tak se neptala, má právo na trochu soukromí. Určitě už ho unavovalo, jak se na něj neustále lepí spousta dívek.

Věděla, že s oblibou střídá partnerku, ale rozhodla se, že to změní. Ona, Treressa Wide, si ho udrží.

~~~~

Voldemort okázale ignoroval skupinu diskutujících Smrtijedů, sedících kolem stolu. Sám se k nim za chvíli připojí, jen co se konečně ukáže ta De Bellovic holka.

Domácí skřítek otevřel dveře mladé, a přece svým způsobem staré ženě.
Lehkým sebevědomím krokem vešla do místnosti a zamířila k němu.

,,Jasmine De Bell," pokynul jí na pozdrav a v pokusil se o úsměv.

,,Tome Rojvole Raddle, ráda vás poznávám," pronesla s mírným úsměvem na rtech.

,,Upřednostňuji, Pane, to staré jméno nepoužívám," poučil ji chladně. Pokus o úsměv už evidentně vzdal.

,,Tak tedy, Pane, přijela jsem sem vyjednávat spojenectví mezi vámi a vílami, jak jistě víte." Zůstávala sebevědomá a chladná, ale také jemná a křehká.

,,Posaďte se, musíte být unavená," ukázal na židli u čela stolu, po své pravici.

,,Děkuji vám, jste laskav," posadila se a elegantním pohybem přehodila nohu přes nohu, očima skenujíce okolí.

~~~~

Mery se prodírala davem v letištní hale směrem k 5. tribunálu, připadalo jí jako věčnost, než se tam dostala. Štvali ji lidé, popřípadě i jejich kufry, kteří byli schopní dostrkat ji o tři brány dál - samozřejmě špatným směrem - že ani nevěděla jak.

,,Mery!"

Rozhlédla se kolem. A přece, na lavičce kousek dál seděla povědomá dívka, podle vzhledu asi osmnáctiletá a volala na ni.

Mery se prodrala až k ní,
,,promiň, my se známe?"

,,Jsi Mery Smithová, ne?"