Je nedělní ráno a dneska mám přijet na školu, konkrétně na intr. Sbalím si ještě posledních pár věcí a jdu se rozloučit se svým bráškou a s Wolfíkem, bráška s náma nejede protože má nějakou oslavu s kamarády. Vezmu si sluchátka a mobil a usednu na sedadlo spolujezdce. Mamka ještě naháže posledních pár zavazadel do kufru a sedá si vedle mě. Usměje se na mě a nastartuje auto, já si nasadím sluchátka a snažím se zapamatovat ty nadšené výrazy mého sourozence a pejska. Pustím si svůj playlist a sleduju krajinu z okna. Zaposlouchám se do mé oblíbené písničky a pomalu zavírám oči.
Vzbudila jsem se kousek před Pardubicemi, pozoruji krásu toho úžasného města, za chvíli jsme u internátu a já si důkladně prohlížím místo které bude od teď mým novým domovem. Vyndám si sluchátka a vylezu z auta. Z kufru auta vyndám své zavazadlo a mířím vztříct novým zítřkům. Rozloučím se s mamkou a vcházím do budovy. Na recepci, jestli tomu teda tak můžu říkat, se na mě usmívá jedna postarší paní s šedými vlasy.
Okamžitě se mě ptá. „Copak pro vás můžu udělat ?"
Nadechnu se a spustím „ Ehm... Dobrý den jsem tu ubytovaná a hledám svůj pokoj." Šlo to líp než jsem očekávala.
„Jméno ?" Zeptá se mě stále tak vysmátá paní.
„Sandra... Sandra Svobodová" Odpovím ji rychle.
Podala mi jakési klíče „ To jsou vaše klíče od pokoje číslo 125, běžte prosím do prvního patra, zatočte doleva běžte na konec chodby a napravo od vás by měli být dveře od vašeho pokoje." Vychrlila na mě. Jen jsem kývla hlavou na důkaz souhlasu a šla k výtahu. „MIMO PROVOZ". No super, ještě to mi chybělo, vzala jsem svůj kufr do rukou a vyšla do prvního patra. Tak a teď mám jít doleva že ? Vydala jsem se tím směrem a hledala dveře s číslem 125, které bylo na mých klíčích. Před dveřmi stály dvě holky mého věku, připadali mi docela fajn. Jedna z nich měla dlouhé tmavě hnědé, kudrnaté vlasy a černé brýle. Ta druhá měla krátké lehce zavlněné havraní vlasy a brýle slepené izolepou. Trošku jsem se zasmála, ale tak aby to neslyšeli.
„Ahoj, já jsem Sandra" Pozdravila jsem ze slušnosti
„ Karolína" Představila se dlouhovláska."
„Čau já jsem Alenka" Pozdravila krátkovláska. Otevřela jsem dveře a vešla do svého pokoje, vlevo byla palanda a obě postele se zdály být obsazené. Napravo byla jedna postel a ta nejspíš byla moje. Vybalila jsem si věci do skříně a koupelny a sedla jsem si na svou postel. Z kapsy jsem si vyndala sluchátka do kterých jsem si pustila svůj playlist z filmu „The greatest showman". Ty písně jsem milovala, vzala jsem si svou knížku, kterou jsem přečetla už tak desetkrát, a začala si s pobroukáváním písniček číst. Už jsem byla u přibližně 10. písničky, když do pokoje vtrhly holky. Jedna z nich, myslím že se jmenovala Kája, se na mě usmála a naznačila mi ať si sundám sluchátka. Udělala jsem to.
„Můžu si k tobě sednout ?" Zeptala se trošku stydlivě. Kývla jsem pro ano a prohlížela si jí. Pokračovala.
„Sandra, že ?" Opět jsem kývla a potvrdila jí její myšlenku. Sedla si k nám i ta druhá krátkovlasá holka, Alena tuším.
„Tak odteď jsme spolu na pokoji." Řekla a roztáhla u toho ruce, trošku jsem se pousmála. Přišlo mi to jako komické gesto. Holky se taky smály.
„Už jsi viděla zdejší kluky ? Jsou fakt pěkný." Zeptala se trošku vyšinutě Ála. Lehce jsem se pousmála.
„Ne, ještě ne, ale můžeš mi je ukázat." Odpověděla jsem jí a trochu se začervenala v tvářích. Usmála se a podívala se na její kamarádku. Ta přikývla, právě si mezi sebou řekli něco čemu jsem já nerozuměla. Mají mezi sebou takový vztah že si toho dokážou říct bezeslovně víc než bych řekla já za celý den. Přišlo mi to fascinujicí. Chvíli jsem tam jen seděla a pozorovala je, chtěla bych to mít taky. Z mého přemýšlení mě vytrhla Alča.
„Tak jo, dobrý nápad a rovnou ti ukážeme i celý intr." Opět jsem jen přikývla, přišlo mi zbytečné mluvit. Společně jsme prošli celý holčičí i klučičí intr, z kluků mě žádný moc nenadchl i když musím uznat že tam byla určitá skupinka, která mi přišla sympatická. Skupinka měla 4 členy, jedním z nich byl vysoký kudrnatý kluk s brýlemi, další byl lehce obtloustlejší vysoký černovlasý kluk, který se komicky smál poznámce třetího člena skupiny, byl o něco menší než ostatní, měl poměrně dlouhé, hnědé, rovné vlasy, které měl laidácky přehozené na jednu stranu, čtvrtým členem byl vysoký zrzavý až poněkud něpřirozeně hubený kluk. Všichni se začali najednou smát, nepřišli mi nějak arogantní jako většina dnešních kluků.
Po večerce jsme si s holkami ještě chvíli povídali o klucích, tohle téma mě nikdy moc nezajímalo, proto jsem si raději vzala sluchátka a poslouchala Linkin park. Letmo jsem projela všechny sociální sítě a šla spát v doprovodu uklidňujicího hlasu Chestera Bennigtona.
