První den na nové škole je tady. Vytáhla jsem si z uší sluchátka. Vážně jsem spala se sluchátky ? Šla jsem udělat takovou tu potřebnou ranní hygienu, když jsem přišla do pokoje, holky už byli vzhůru.
„Dobré ránko, Šípkové Růženky." Přivítala jsem je do nového dne.
Obě se na mě podívali a usmáli se, i když vypadaly jak zombie jejich úsměv mi zlepšil náladu. Bylo fajn vidět někoho kdo se na mě po ránu směje a dokonce moje.. kamarádky. Rozzářila jsem se jako sluníčko při pomyšlení na to že jsem si našla kamarády během jednoho dne. Nelíčila jsem se, přišlo mi to k ničemu. Myslím že holky byly stejného názoru. Šly jsme si pro snídani do jídelny v dolním patře. Ovšem pořád nejezdil výtah.
V jídelně jsme zase zahlédly naší slavnou partu kluků.
„Co takhle jít za nima ?" Ptala se Ála. Vyměnily jsme si s Kájou pobavené pohledy.
„Vždyť vypadáme jak zhulený zombíci." Odpověděla Kája. Všechny jsme se společně zasmály a šly si pro své rohlíky a čaj. Bože, co bych v tuhle chvíli dala za kafe. Najedly jsme se a vrátily na intr. Vzaly jsme si věci a šly do školy.
Co by se tak mohlo dít první den ve škole. Dozvěděli jsme se o různých výletech, učebnicích a takové ty další věci co se ve škole řeší. Probrali jsme to během jedné hodiny, takže jsme se opět mohli spokojeně vrátit na intr. Svalila jsem se do postele a otevřela knížku, jenže něco, nebo spíš někdo mě vyrušil a mou knížku mi zavřel. Zvedla jsem oči abych zjistila jaký barbar by to mohl udělat. Nebyl to nikdo jiný než má povedená spolubydlící Alenka, která se na mě culila a já jen čekala co po mě chce.
Začala „Tak mě napadlo." Proboha, hlavně to ne.
„Mohli bysme jít do kavárny. Jdou tam úplně všichni a třeba si i najdeme kamarády, nebo nějaký dobrý boye" Z toho pomyšlení mi mrazilo v zádech. Neměla jsem ráda společnost a hlavně ne v tak velkým počtu, ale přikývla jsem. Káva mi opravdu chyběla.
Alča nelhala, byli tady fakt úplně všichni. Teda spíš všichni prváci a pár druháků. To je tady nějaká tradice nebo co? Překvapivě jsme našly stůl. Objednaly jsme si a holky už si začaly fotit svoje kafe na sociální sítě. Já jsem si prohlížela lidi, vždy mě bavilo je pozorovat. Nevím proč, ale byla to pro mě taková zvláštní úchylka. Znovu jsem zahlédla naši skupinku a mám pocit že holky jí zahlédly v tu samou chvíli.
„Jdem za nima" Prohlásila Alenka. S Kájou jsme přikývly a šly za nimi. Opět se něčemu smáli, přijde mi že nedělají nic jiného. Přišly jsme za nimi a hned jim spadl úsměv. Všichni se tam navzájem začali zdravit a představovat. Já mlčela, ostatně jako vždy. Zadívala jsem se do země a čekala než si to vyřídí. Zvedla jsem oči a všechny pohledy mířily na mě.
„A co ty?" Zeptal se mě ten zrzavý.
„Co, co já ?" Odpověď otázkou na otázku jsem opravdu nesnášela, ale byla jsem tak nervozní že jsem se tam málem svalila na zem. Všichni kromě mě se smáli. Ála odpověděla za mě. Bylo to poprvý co jsem byla opravdu vděčná za to že je tak ukecaná.
Zpátky na intr jsme se vrátili všichni společně.
