Jediná svého druhu !

4.

,,Vstávat a cvičit prcku!"
Něco mi šlapalo po těle. Jistě jsem věděla, ze dotyčný je už teď mrtvý. A pak mi došlo všechno co se včera stalo !
Vyřítila jsem se do sedu a s osobou se srazila hlavou. Se skučením jsem se svezla zpět do peřin a osoba co mě budila se válela na zemi a nadávala na všechno živé.
Do pokoje se přiřítil Leo a hned jak nás uviděl se začal smát. Já i Danny jsme se na Lea podívali a vraždili ho pohledem.
,,Chtěl jsem té vytáhnout z postele a dotáhnout na snídani, ale ty jsi mě musela zmlátit" hrál uraženého Danny.
,,Promiň já nechtěla, ale tu snídani si dam ráda" usmála jsem se a vyhnala je z pokoje.  Danny byl v pořádku. Je to jen herečka.
Oblékla jsem se a vydala se po schodech do přízemí a rovnou ke stolu, kde už všichni čekali.
,,Dobré ráno" usmála jsem se.
,,Dobré ráno srdíčko. Jak jsi se vyspala?" Optala se Katia.
,, Moc dobře, spala jsem jak šípková Růženka" prosadila jsem se ke stolu a nandala si lívance.
,,Ještě, aby ne. Chrápala jsi snad víc jak medvěd. Bylo tě slyšet i přes zdi" dorážel Markus  a do pusy si rovnou narval skoro dva lívance!
,,Hahaha. To není vtipný !" Řekla jsem, ale stejně se smála.
,, Hele Lili dneska chceme jít s klukama do parku. Je tam skate park. Tak nás napadlo zda nechceš jít s námi. Leo jde samozřejmě taky" usmál se Derek. Byla jsem zařazena. Poprvé co poradně promluvil.
,, Pokud nebudu vadit tak ráda půjdu. Aspoň toho lenocha někam vezmu" podotkla jsem a koukala na Lea. Netvářil se moc dobře.
,, Tak super" zazubil se Derek.
To byl poslední rozhovor. Pak jsme jen jedli a já pak pomohla Katie umýt nádobí a sklidit ze stolu. Pak jsem se vydala do pokoje a četla si knihu co mi dal Kai s tím, ze by mě mohla bavit.
Kniha byla velice stará, ale přesto mě zaujala. Byla o mě. Teda ne přímo o mě, ale o mém druhu. O tom co jsem.
Začala jsem číst a ikdyž jsem si to neuvědomovala, čas plynul jako voda.
,,Lili?" dveře se otevřeli a do pokoje vešel Derek. Zavřela jsem knihu a otočila se na něj.
,,Jdeme do toho parku. Tak jestli jdeš s námi".
,,Jasně jen se obléknu do něčeho méně domácího" zasmáli jsem se tomu jak vypadám. Derek jen přikývl a opustil můj pokoj.
Ani ne za chvilku jsem byla hotová a sbíhala schody. Před domem už na mě čekali kluci a Leo.
Všichni jsme vyrazili do parku s tím, že si to užijeme. A ani za mák jsme netušili co se může stát.

V parku
,,Kluci klidně běžte. Já a Leo si tady  sedneme a budeme se jen koukat" prosadila jsem se na lavičku a Leo si lehnul vedle lavičky. Kluci mezitím odešli a já s Leem jsme sledovali kluky jak dělají na tom prkně všechno možný. Teda až na Markuse. Byl jediný co seděl naproti na lavičce a kreslil něco do notesu.
Vstala jsem a obešla celej skate park až jsem přišla k Markusovi. Nevšimnul si mě, ale já si všimla toho co kreslil. Kreslil mě !
,,Vypadám lépe jak v realitě" zasmáli jsem se a chudák Markus se lekl. Rychle zaklapl notes a otočil se na mne.
,,Ne ne. Promiň, nechtěla jsem tě vyrušit" začala jsem všelijak máchat rukama a tvářit se jak největší blbec, ale jeho to rozesmálo. A po chvilce šaškování jsem se začala smát taky.
Smích nás, ale rychle přešel.
Z dráhy se ozvala rána a oba jsme se tam hned otočili.
Derek sedel na zemi a držel se za ruku. Lukas a Danny k němu hned běželi a kontrolovali ho.
Vytáhli ho opatrně ven a posadili ho na lavičku, kde jsem  před chvilku stála s Markusem.
,,Bolí to jako čert" konstatoval s grimasou Derek.
,,Budeme muset domů. Ono se to sice rychle zahojí, ale takhle to nechat nemůžeme. Začíná ti to chytat barvu a kdyby lidé viděli tvé hojení bylo by to v háji" řekl Markus, zatímco Derekovu ruku z lehka otáčel, aby se na ni podíval.
,,Takže půjdeme všichni ?" Zeptal se Danny a Markus přikyvl.
,,Kluci pokud tu chcete zůstat, tak Dereka doprovodíme s Leem domu. Teda pokud to Derekovi nebude vadit" řekla jsem a pohladila Lea po hlavě.
,,Mě to vadit nebude. Aspoň se o tobě dozvím více. A kluci si to tu užijí aspoň" zakřenil se Derek a stoupnul si. Lukas s Markusem se podívali na sebe a pak na mě.
,,Pokud ti to vážně nevadí a ani Derekovi, tak klidně běžte. Dejte vědět až budete doma!" promluvil jako první Lukas.
Na to jsme se s nimi rozloučili a odcházeli.
Nějakou chvíli jsme mlčeli a ještě se cestou stavili pro led. Sice se to zahojí rychle, ale teď ho to muselo bolet.
Už jsme skoro byli u nich doma a i cesta šla v pohodě.
,,Ještě jednou děkuji za ten led" usmál se a já jen kývla.
,,Lili! Stůj. Něco není v pořádku" skočil mi do cesty Leo.
,,Co říká ?" Zeptal se Derek s obavami.
,,Že něco není v pořádku" ohlížela jsem se, ale nic jsem neviděla. A pak si uvědomila to ticho. Něco vážně nebylo v pořádku.
,,Leo sežeň kluky. Hned!" Řekla jsem Leovi.
,,Nemůžu vás tu nechat" protestoval, ale nedalo se nic dělat. Věděl, že stejně bude muset a proto běžel.
,,Dereku a ty to necítíš? To temno. A to ticho bije do uší" zeptala jsem se.
,,Jo, ale vážně jen malinko. Jak kdyby to nechtělo, aby jsem o tom věděl. Je to jako...." zasekl se a skácel se k zemi. Rychle jsem k němu přiklekla.
,,Dereku! Dereku! Co ti je ?" moje věta však zněla do ticha. Nahmatala jsem puls a zjistila zda dýchá. Dýchá. Ulevilo se mi.
,,Jak pěkné. Hodláš se rozbrečet? Protože to by bylo vážně moc vtipný" zasmál se chlap co vylézal z temnoty. Nešel sám. Po boku měl zuby cenícího vlka. Až na to, ze tohle bylo větší než vlk.
,,Odpovíš mi andílku?" Zasmál se ještě víc. Jeho hlas byl hrubý až strašidelný a z jeho očí nešlo vyčíst nic jiného než smrt.
,,Kdo jste ?" Řekla jsem vážně, ale ten hlas nebyl vážný spíš zněl jako hlas malého dítěte.
,,Ona to neví Zege. Miláčku, já jsem tvůj problém, tvá smrt, tvé neštěstí" přibližovat se pomalu, ale na mě to byly kroky rychlé.
,,Ten čokl co jsi ho poslala. Moc nevydrží" zasmál se a mě začaly téct slzy.
"Ne... ne to nemůže být pravda! Ne prosím!" Rozletěla se mi prosba v hlavě.
Jeho kroky se blížili a tak jsem udělala to co mi šlo nejlépe. Jedním pohybem jsem je odmrštila dál od nás a  mě a Dereka jsem uzavřela do bubliny. Stále v klidu spal.
Náhle jsem uviděla Derekův telefon a vloupala se do něj.
Vytočila jsem Lukase a čekala až ro zvedne.
,, Dereku ? Jste už doma ?" Zazněl jeho hlas a já začala plakat štěstím.
,,Lukasi! Prosím! Napadl nás. Nevím kde je Leo a Derek je v bezvědomí. Dlouho nás neudržím v bublině" brečela  jsem víc.
,,Lili? Sakra! Kde jste už běžíme" zakřičel Lukas a já se usmála.
,,Kousek od začátku lesa. Prosím rychle!"
,,Hned jsme tam. Vydrž Lili" křikl a zavěsil.
,, Myslela jsi si, že mi to ublíží ? Andílku jsi mocná, ale nevíš ještě jak moc. A proto musíš zemřít už teď " objevil se přímo u koule a vypaloval do ní díry. Zvedla jsem ruce a zesílila stěnu bubliny.
,,To ti nepomůže!" Usmíval se. Rychlým pohybem ruky prostřelil modrou koulí stěnu. A já zakryla Dereka, aby se mu nic nestalo. Ránu jsem dostala do zad. A mé tělo se sneslo vedle Derekova.
,,Vidíš andílku ? Jsi slabá" pronesl a dal vlkovi znamení. Sám odcházel a vlk mířil pomalým krokem ke mě. Cenil zuby a v očích mu plála radost.
Z posledních sil jsem se opřela o lokty a mrštila po něm zlatavou kouli. Přesná trefa ho zasáhla do hlavy a vlk se svezl k zemi a vzplál jako politý naftou.
,,To není možné!" Zastavil se chlap a hleděl na popel svého vlka.
,,Za tohle tě zabiju" chytil mě pod krkem a vytáhl do vzduchu. Pak pohlédl někam do lesa, pustil mě a zmizel v černé mlze.
,,Lili!" Křičel někdo, ale já už ho neslyšela. Přestala jsem vnímat a propadla se do temnoty.
,,Budeš v pořádku! Musíš být" zašeptal hlas u mého ucha.
,,D...erek" bylo jediný co jsem dokázala vyslovit.
,,Bude v pořádku. Zachránila jsi ho" ozval se zase jiný hlas.
To mi stačilo a já mohla zase spadnout do té temnoty co mě tak moc volala.

Pokračování příště...
Po dlouhé době nová kapitola. Jo docela mi trvalo se dokopat k další kapitole.
Ale snad se bude líbit a snad se další objeví brzo.