"Ale mami já nechci nikam jet. " Řvu na svojí mámu když jsem se dozvěděla, že za týden pojedeme na rok k babičce do Mnichova. Je to taková dálka přes půlku států a pak přes celý oceán a ještě přes dvě země. "To mě nezajímá, prostě pojedeš a basta".
Bylo ráno a já musela do školy. Šla jsem se vysprchovat a trochu se upravit, pak jsem sešla dolů do kuchyně se najíst. Stála tam máma a pořád vypadala naštvaně, tak jsem radši nemluvila.
Čekám na autobus do školy. "Kde ten blbej autobus vězí ". Říkám si v hlavě, když v tom už ho vidím v dálce jak si to drandí k mé zastávce. Zastavil jen tak, tak. Nastoupila jsem a sedla jsem si na své obvyklé místo.
"Nespi Nell, vstupujeme". Budila me kamarádka, když jsem cestou do školy usnula. "Jo, já nespím". "To vidím". Obě jsme se začaly smát. "Tak co nového? " ptá se Clara. Podívala jsem se na ni takovým pohledem ze opravdu?? Ale nakonec jsem ji to řekla "no za týden jedeme k babičce do Mnichova na rok" podívala se na mě a pak me objala.
Týden utekl jako blázen a já nemohla uvěřit že opravdu jedeme pryč. Rozloučila jsem se s většinou mých přátel a s kockou co jsem tajně krmila.
"Nell dělej nemůžeme tady čekat věčnost. " řval na mě táta. "No jo už jdu". Nasedla jsem do auta a vyjely jsme. Ani jsme nebyly daleko od domova, ale najednou se to stalo. "Tati pozor!!! " všichni jsme na tatu zařvaly, ale bylo pozdě.
