Chvíli po tom co vznikl náš svět a na zemi se objevili první lidé, vznikla malá vesnička na okraji řeky. Jak běžel čas z vesničky, kde žila jen pouhá stovka lidí, se stávala vesnice, která dostala název Nighttown. Lidé tu žili v míru, a proč by ne? Neznali nic, co by je mohlo ohrozit. Každý měl vždy práci a nikdy nepoznal chudobu. Když někdo potřeboval s něčím pomoc, vždy pomohla skoro celá vesnice. Všichni se zde měli dobře a nikdo by si nepomyslel, že může kdykoliv něco pokazit. Jednoho dne objevil mladý sedlák u svého stavení na břehu řeky malou kolíbku a v něm malého chlapce. Sedlák se ihned chlapce ujal. Jak plynul čas, z mladého chlapce se stal muž. Všichni mu odmalička říkali malý Johnny podle sedlákova otce, který už před pár lety našel zrovna tak svého syna. Přišlo mu, že každý kdo mu tak řekne, se vysmívá nejen jemu ale i sedlákovi, který ho tehdy zachránil. Myslel si, že si lidé myslí, že je jejich rodina prokletá když už po druhé našli malého chlapce u jejich stavení. Za pár let když byl už sedlák starý, chtěl aby Johnny přestal s tou nenávistí. Snažil se mu vysvětlit, že to byl Boží dar. On však byl přesvědčen, že se ostatním lidem z vesnice musí pomstít. Jednou večer když seděl sedlák ve vesnici u studně, všiml si kouře, který šel z domu mladé pekařovi dcery. Okamžitě tam šel a uviděl tam svého syna, jak rozkládá oheň nejen zde ale i na dalších třech místech.
„Johnny co to děláš?" Zeptal se udiveně starý sedlák a nevěřil tomu, že by byl něčeho takového schopen.
„Já to dělám pro nás, už mě nebaví jen tak poslouchat co si o nás ti barbaři myslí." Otočil se a hodil poslední pochodeň na nejbližší dům.
„Co by si o nás měli myslet? Nikdy jsem nikoho neslyšel, že by o nás něco říkal. Nezapomeň, naše vesnice drží vždy pohromadě všichni se zde mají rádi!"
„Rádi? Neblázni všechny dívky, by si vybrali radši toho malého němého Davida místo mě. Už mě tohle opravdu nebaví. Nikdy nebudu tím za koho mě chtějí mít a proto to dělám. Dělám to pro nás dva. My tu nejsme vítáni a já se jen starám o to abysme se tady měli dobře."
„Vždyť ty už nevíš, co říkáš! Vzpamatuj se a pojď mi pomoc to uhasit dřív než sem všichni přijdou a zjistí, co si udělal." Chtěl vzít vědro a nabrat do něj vodu ale než to stačil udělat, padl bezvládně k zemi. Během chvilky přiběhli lidé z vesnice a uviděli mrtvého sedláka a nad ním stál Johnny s dýkou v ruce.
„Vidíte, to se stane každému, kdo se mi postaví a bude mi odporovat. Ty vaše dobré časy skončily, jsem tu totiž já a postarám se o to, abyste se už vzpamatovali. Nyní budu váš král!" Johnny vypadal jako blázen ale lidé nevěděli, co mají dělat a radši neodporovali.
Další den přikázal všem, aby mu postavili takové místo, odkud by mohli vládnout. Netrvalo dlouho a lidé postavili nádherný a obrovský palác. Johnny hned věděl, že je to pravé místo odkud bude moc lidem vládnout. Když se pak palácem procházel uvědomil si, že na něco zapomněl. "Mám palác, ale k čemu mi je. Není tu nikdo, kdo by se o mě staral, není tu nikdo s kým bych ten palác mohl sdílet." Když tak nad tím přemýšlel, rozhodl se.
Sešel dolů před bránu svého paláce a řekl: „Nyní je můj palác dokončen a vy mi budete sloužit. Chci ty nekrásnější dívky z vesnice a nejstatečnější chlapce. Dívky se o mě budou starat a chlapci za mě bojovat."
Lidé jen nevěřícně koukali a nevěděli, co mají dělat. Druhý den Johnny opět sešel ke své bráně a když se mu lidé jen vysmáli, neváhal a vrazil dýku do nejbližšího statného dřevorubce. Lidé hned věděli, že pokud chtějí přežít a být šťastní musí mu dát to, co chce. Třetí den stáli před palácem ty nejkrásnější dívky z vesnice a nejodvážnější chlapci. Johnnymu v tu chvíli došlo, že není nic, co by už nedokázal. Všichni se ho báli a on dosáhl toho, čeho chtěl.
