Gazetčiny úvahy

Čím chceš jednou být?

Ano, tuto otázku nám všichni pokládají už od dětství. Ve školce, na základní škole, při přestupu na střední i při výběru vysoké školy. A to nás nutí se nad touto otázkou zamýšlet stále dokola, i když většina lidí není schopna dát na tento dotaz konkrétní a jednoznačnou odpověď.

A já, bohužel, nejsem výjimkou. Začalo to už v dětství. Poté, co jsem si prošla obdobím "chci se stát vílou a ochraňovat svět" mě čekala taková ta etapa života, kdy jsem každý měsíc chtěla být něco jiného. Zpěvačka, herečka, zahradnice, doktorka ani tatérka mě neminuly, no následně nastal ten den, kdy jsem se rozhodla, že se zeptám rodičů, čím by chtěli, abych byla.

Ovšem rodiče si mou budoucnost představovali každý úplně jinak.

,,Věnuj se účetnictví, to bude potřeba vždycky," tvrdila mamka.

,,Do Čech budou turisti jezdit pořád, turismus jen tak nezmizí," kladl mi otec na srdce.

No a já v té době toužila umět řídit tramvaj.

Nakonec se mí rodiče shodli na tom, že budu uvaděčka v muzeu a mě nečekala žádná slibná budoucnost. Tedy až dokud jsem se nedostala na gymnázium. V tuto dobu rodiče velmi rychle přehodnotili své teze a ze mě se najednou měla stát MatFyzačka se samými jedničkami.

Ovšem i z tohoto plánu velice rychle sešlo.

Začala jsem sabotovat sen svých rodičů ve chvíli, kdy jsem zjistila, že v matematice ani ve fyzice nijak nevynikám a také když jsem začala veřejně prohlašovat, že mě baví biologie a přírodopis. Toužila jsem se stát bioložkou nebo učitelkou tohoto předmětu na střední škole. No bohužel se mi i tato idea asi před necelým rokem zbortila jako domeček z karet.

Zjistila jsem, že nejsem schopna se o spoustě tématech v biologii bavit a začaly mě přitahovat jazyky. Tedy konkrétně čeština. Ovšem to rozpětí povolání, která by mě lákala, je momentálně větší, než by se mi zamlouvalo. Učitelka češtiny, novinářka, zaměstnankyně v nakladatelství či rádiu, namlouvačka audioknih, výrobce českých titulků k filmům... Je toho opravdu hodně.

Teď se tu ale vyskytuje ten nevyhnutelný dotaz, jaké mám vůbec předpoklady pro tyto činnosti? Tak myslím si, že mám výhodu minimálně v tom, že mě dané činnosti baví, věnuji se jim a mám vůli studovat a učit se novým věcem. Ohledně platu zaměstnání moc neřeším, jednoduše pokud se svou prací uživím, budu spokojená. Důležitější je pro mě pracovní doba a to, aby mě moje zaměstnání bavilo a naplňovalo.

Je mi samozřejmě jasné, že moje cesta k ideálnímu povolání bude trnitá a možná ještě stokrát změní svůj směr, ale ať bude její cíl kdekoliv, věřím, že se mi ho dřív nebo později podaří dosáhnout. Ať už se nakonec budu chtít stát prodavačku nebo astronautkou, věřím, že se mi můj sen splní, že dosáhnu svého cíle a budu šťastná, protože to je můj největší sen.