Až co definitivně o Tebe jsem přišel,
Uvědomil jsem si hrozně moc věcí.
Nikdy bych neřekl, že takhle moc bys mi chyběl.
Mám chuť řvát, řvát ať jdou do prdele všeci.
Chybí mi Tvá tvář,
Chybí mi ta úžasná povaha.
Už nikdy nespatřím tu zář,
Ten úsměv, který tolik mi pomáhá.
Ne vždycky bylo to růžové,
Já ale miloval chvíle takové.
Od rána do večera, alespoň jsme si psali,
Když nebyli jsme spolu, často jsme si volali.
Říkal jsem si, že život bez Tebe nebude mít cenu.
Uvědomil jsem si, že zamilovanou chvíli nemusím mít jen jednu.
Sice se všechno hroutí,
Jako domeček z karet se to bortí.
Sice nevím, co dělat mám,
Tíží mě pocit, že sám už to nezvládám.
Mohli jsme být alespoň kamarádi,
Teď ani to už není.
Chtěl bych to všechno vrátit...
Možná i některé věci zvrátit.
Chybíš mi,
Snad se máš skvěle.
Řekni mi,
Jak na lásku se zapomene?
ČTEŠ
Básně Trosky
RandomNeumím psát básně Ne ale fakt. Pokud mě nemáte rádi, nebo nemáte rádi lidí, co se litují, tak to nečtěte. Tohle slouží hlavně pro mě, proto abych se někam vypsal. Většinou to vymýšlím, když mi není noc dobře, takže tak. Možná si kvůli tomu připadám...
