Normální život

Den 1.

Vše probíhalo úplně normálně jako každé ráno, nasnídala jsem se, oblékla se a vydala se do školy. Když jsem u nás na sídlišti sedla do metra, tak mi nebylo zrovna dvakrát hey, celkově se už delší dobu necítím ve škole moc dobře a to z jedno jediného prostého důvodu a tím je, nebo spíš jsou moji skvělí 2 spolužáci.
Po výstupu z metra na Letňanech, jsem se modlila abych nestihla ten autobus ve 33 (31) a nemusela s nimi jet, ale bohužel mi nebylo přáno.😂
Hned 1. hodinu měli úžasné narážky úplně na vše, to mi sice leze krkem, ale ne tolik, jako to, že s sebou "dolů" stahujou i jednu super holčinu a ta se bohužel stahovat nechá...
Úplně jsem vám zapomněla říct, že mám jedno takové obyčejné zranění a mam ruku v šátku, no a jedna slečna z tech 2 spolužáků do mě začala rýpat, proč teda tu ruku v šátku mám, když s ní můžu normálně hýbat, co si budeme, neměla jsem ani chuť ani energii na to ji vysvětlovat, že v šátku se to rychleji hojí, tak jsem jí jen něco sesmolila a ona se zatvářila děsně uraženě, ale co, když se tak chce chovat, tak ať.