"Takže..." manažer se podíval po skupině jestli ho všichni poslouchají "Všichní si věci odnesete sami až do druhého patra, a a máte všichní kvůli pohodlí vlastní pokoj, do zítřka máte volno, zítra ráno vás čekám na svahu, začnem natáčet."
Naposledy se na ně podíval, vzal svůj kufr, a vydal se po schodech do hotelu.
"Vemu ti to Paule."
"To je dobrý, myslel jsem že budeme mít pokoj spolu!" Paul se zatvářil smutně.
"Neboj, budu ti zahřívat místo." zakřenil se John, a chytl Paula za bok.
"Umíte někdo lyžoval?" George se ustrašeně podíval po skupině.
"Ne." řekli všichni najednou.
Ringo se zděšeně podíval na kopec.
"Tak, pojeďte!" zařval na ně manažer co stál s kameramanem pod kopcem.
John se podíval na Paula a řekl mu:"Když tak, kdybych umřel, měl jsem tě moc rád."
Paul se na něj usmál.
"Tak pojeďte!"
Všichni pomalu po jednom jeli dolů. Pomalu po jednom padali.
Dělali kotrmelce. Za celý den spadli asi stokrát.
Bylo asi pět hodin, manažer se rozhodl je už pustit.
Paul, John, Ringo, i George se vydali do hostince Pod svahem na něco teplého.
Zasedli ke kulatému stolu, a všichni až na Paula si dali svařák, Paul dal přednost černému čaji jako vždy. Povídali si o pocitech z lyžování, ženských, budoucnosti a o všem možném
John chytil Paula pod stolem za ruku a hladil ho, dával si pozor aby to nikdo neviděl.
"Půjdu stavět sněhuláky." řekl neironicky George.
"Chci jít taky!" usmál se Ringo.
"Šel bych taky, ale je mi zima, musím se převlíct." řekl s omlouvačným tónem Paul.
"Já taky, je mi děsná zima." zatřásl se John.
"Dobře! Tak jdeme Georgy?"
John a Paul už byli u hotelu, Paul se najednou zastavil a podíval se na oblohu ze které padali vločky.
"Je to taková nádhera!" usmál se.
Nechal vločky aby mu padali na obličej a proměňovali se ve vodu.
"To je Paule."
"Musíme už jít, je mi zima!"
John mu dal polibek na tvář, a chytil ho za ruku, Paul ho okamžitě pustil.
"Co to děláš? Někdo nás přeci uvidí!"
"Je mi to jedno..."
"Johne, prosím."
"Dobře, tak jdem?" usmál se svým šibalským úsměvem.
John mu otevřel dveře, a spolu zamířili do druhého patra, do Johnovo pokoje.
"Půjčím si tuhle košili? Nevadí?"
"Klidně si jí nech." usmál se John.
"Máš hezčí výhled než já!"
"Popravdě, mám no, když můžu každý den vidět tak dokonalého člověka jako jsi ty!"
"Ale.." začervenal se Paul.
"Tak pojď." ukázal vedle sebe na posteli "Držím ti To místo!"
Paul si sedl vedle něj, opřel si o něj hlavu, a díval se z okna ven na padající vločky.
"Chci tě Johne Lennone!"
"Jsi si jistý?"
"Ano.."
Paul si lehl, a zaryl nehty do prostěradla. A snažil se tlumit výkřiky a vzdychy, aby je nikdo neslyšel.
"Jsi v pohodě Paule?"
"Jo!" políbil ho "Jsem v pohodě."
Paul si lehl na jeho hruť, a pomalu usnul.
Okolo jedenácté hodiny, Johna probudilo jak někdo klepe na dveře. Zakryl Paula dekou.
"Dále!" řekl přiměřeně potichu, aby nevzbudil Paula.
Byl to George.
"Jenom, toho sněhuláka nám rozbourali děti, tak doufáme že nám zítra pomůžete postavit nového." zatvářil se smutně.
"Určitě!" zasmál se John.
"Jenom, zakryj Paulovi nohy, bude mu v noci zima."
John ztuhl, už nic neříkal.
George zavřel dveře a už jen slyšel jeho vzdalující se kroky.
