-Ahoj, takže tady je moje krátká povídka. Je o gayích, takže bych potom nerad četl nějaký homofobní komentáře. Varoval jsem vás.
-Bude mít jenom tři části a epilog, takže to nebude dlouhý. We wordu mi to vychází na deset stránek.
-Rád bych slyšel vaše názory, tak se o ně nezapomeňte podělit v komentářích.
Jmenuju se Matt a je mi sedmnáct let. Jsem blonďák, mám modrý oči a vcelku normální postavu. Mezi moje koníčky patří hudba, knížky, seriály a filmy.
Jsem gay a už více jak rok mám přítele. Jmenuje se Todd. Chodíme spolu v tajnosti. Nikdo z nás nechce, aby to o nás kdokoliv věděl. Hlavně naši rodiče. Toddovi rodiče by to možná vzali. Ale moji ne. Vím odmalička, že ne. Jsou to rasisti, homofobici a věřící. Víte, co tím myslím.
Jednoho dne jsem šel s Toddem do školy. Jdeme ruku v ruce okolo našeho kina a já mu zrovna oznamuju, že by jsme po škole mohli na něco zajít. Souhlasí. Náš plán ale hned upadá, protože ze zatáčky naproti se vyřítí moje matka a já okamžitě pouštím Toddovu ruku. "Do prdele," ulevím si.
"Co se děje?" ptá se Todd.
"Támhle jde moje matka a dívá se přímo na nás." Jenže o chvíli později zjišťuju, że se nedívá na nás, ale na druhý chodník. Nás, jako by si vůbec nevšimla. Na druhým konci chodníku jde můj táta. A to on se dívá přímo na mě. Dívá se na mě divně a mě a jemu to v tu chvíli dochází.
Vydá se do kroku, přijde ke mě a vrazí mi facku a říká: "Já to věděl. Já to věděl."
"Au, za co to bylo? A co jsi věděl?" ptám se a dělám, že nevím to, co on už ví. Což je to, že jemu dochází, že jsem na kluky. Otec mi vrazí další facku. "Že jsi jiný. Já to věděl, že je s tebou něco v nepořádku. Na zdi máš vylepené plakáty samých kluků."
"To nemusí znamenat, že jsem homosexuál."
"Ale ano, jsi buzerant." To slovo mě strašně zabolí. Můj otec mě právě nazval buzerantem.
"Ne, pane Harmone, Matt říká pravdu," vloží se do toho Todd. "Matt je úplně normální."
"Ty mlč, s tebou se nikdo nebaví," odpoví hnusně táta. "Doma si o tom pořádně promluvíme, Matte, jediné, co ti teď k tomu mohu říct je to, že už s námi nebudeš nadále bydlet. Po škole přijď rovnou domů a sbalíš si věci," řekne s ledovým klidem. To mě naplno rozbrečí a Todd mě obejme. Táta odchází za mámou, která se na něj usmívá. On jí něco šeptá do uccha a ona začne brečet. Podívá se na mě a potom na Todda
A já si v tu chvíli uvědomím, že se mě rodiče vzdali a už nechtějí mít syna. Syna gaye. Cítím, jak mi stékají slzs po tváři. Otřu si je. "Zlato? Nebreč. Nemá to cenu. Přejde to. Pojď, jdeme ke mě. Do školy dneska nepůjdeme." Skoro ho ani nevnímám. Otáčíme se a jdeme k Toddovi domů.
U Todda si pouštíme film Prayers for Bobby. Jeho rodiče nejsou doma, odjeli někam na služební cestu a vrátí se až v noci. Film vůbec nevnímám, jenom drtím Toddovu ruku a třesu se jak ratlík. "Zlato netrap se tím, stejnak by na to jednou přišli," utěšuje mě Todd u scény, kdy Bobby skáká z mostu. Taky bych nejraději skočil z mostu.
"Ale vždyť jsme spolu rok," říkám mrzi vzlyky, "a ví to jenom Vivian a Ethan, nikdo jiný. Celej rok jsme to dokázali držet v tajnosti a najednou bum... A je to v prdeli. Jak mě do prdele mohlo napadnout, že budou kurva u kina? Co tam vůbec dělali?"
"Nemohl jsi to vědět," na to Todd.
"Kokem třetí odpoledne přicházím domů. V kuchyni za stolem sedí otrc a spustí: "Pojď si sednou Matte, musíme si promluvit. Jako otec se synem."
"Jasně," odpovídám ironicky. Pro jistotu si sedám na druhou stranu aby mě nemohl zmlátit.
"Mám pro tebe zprávu. Pořádně jsme s tvojí matkou prodiskutovali to, co se dnes událo a rozhodli jsme se, že s námi nebudeš bydlet. Co by lidi řekli tomu, že máme syna homosexuála? Přestěhuješ se k tetě Mildred."
"Já ti řeknu přesně, co by lidi řekli. Celý město by řeklo, že je to normální věc. A k tetě Mildred nepůjdu. Bydlí dvě stě kilometrů daleko."
"Mě to nezajímá. Lidi by si povídali. A to já nemohu dovolit. A k Mildred půjdeš. Hned."
"Počkej, a ty si jako myslíš, že když mě budeš držet dál od Todda, že se ze mě stane co? Heterosexuál? To si jako myslíš?"
"Nemyslím, já to totiž vim," usmívá se od ucha k uchu.
Zvedám se od stolu a běžím po schodech nahoru do pokoje, kde s sebou prásknu na postel a začnu brečet.
O hodinu brekotu později píšu SMSku Toddovi. Jsem v prdeli, píšu, táta mě fakt vyhodil a posílá mě k Mildred. Můžu se stavit?
Odpověď přišla do minuty. No to snad ne. Jojo, hned přijď, ale už se vrátili rodiče.
Oblékám si čisté oblečení a jdu po schodech dolů. Beru si klíčky od bytu. Nezajímá mě, co mi řekne táta, prostě jdu dál. Koneckonců, jemu může být jedno, co dělám, vyhodil mě právě z baráku.
-Vote
-Comment
-Follow
-Dylan :3
