„Vítej doma," říká mi táta, když se vracím o čtrnáct dní později domů. Nechtěl jsem u Todda už zůstávat, museli jsme oba jeho rodiče pěkně srát. Táta jako vždycky sedí za stolem a klepe nehty o stůl.
„Čau."
„Pojď se posadit," ukazuje při tom na židli před sebou, „změnil jsem názor. Rozhodl jsem se, že k Mildred nepůjdeš. Máš zákaz chození ven, zákaz počítače, prostě zákaz všeho. Opovaž se vystrčit nohu z domu. A půjdeš k psychiatrovi."
„A to všechno proto, že jsem buzna," mumlám si pod vousy. Já vim, žádný nemám, ale mám dojem, že se to tak stejně jenom říká.
„Prosím?"
„A to všechno proto, že jsem buzna," opakuju a dívám se tátovi upřeně do očí, „Slyšel jsi moc dobře."
„Půjdeš k psychiatrovi. Nemám nic víc, co bych dodal."
„Co prosím?"
„Půjdeš k psychiatrovi. Nemám nic víc, co bych dodal." Haha, vážně moc vtipný, když opakuje něco, co jsem řekl.
„To si jako ze mě děláš prdel? Myslíš si, že když budu chodit k psychiatrovi a sedět na jeho posraný židli a budu mu vyprávět nějaký sračky o tom, jaký jste moji rodiče, že najednou budu na holky? To si jako sakra myslíš? To, co jsem, už nezměníš, do hajzlu." Byl jsem úplně nepříčetný vzteky.
„Jak to mluvíš se svým otcem?"
„Mluvím s tebou úplně normálně," podotknu.
„To teda nemluvíš. Mluvíš se mnou, jako kdybych byl nějaký tvůj kamarád. Zakazuju ti vídat se s tím buzerantem."
„Tak určitě. Chápeš, že já jsem prostě gay? Musíš to přijmout, protože já až do konce mýho života budu šukat chlapy do prdele. No a co? Je to úplně normální věc."
Otec se nahne přes stůl a dá mi facku. Trošku se zklidní. „Ach Bože, jak to dneska mluví? Jak dlouho s ním jsi?"
„Rok," řeknu, „a ne, nespali jsme spolu."
Táta vytahuje z kapsy u kalhot mobil a volá mámě. „Kathleen, oni spolu prováděli pohlavní styk. A tvůj syn mluví strašlivě sprostě... Ano, jistě... Dám ti vědět, až to dořeším." Zavěsí.
Odmlčí se a po pár minutách prohlásí: „Jak jsi to mohl udělat? Vzdát svoji nevinnost stejnému pohlaví?"
„Ale tati, právě jsem ti řekl, že jsme spolu nespali, seš hluchej?"
Přílítla mi další facka. „Mazej do pokoje. Z toho pokoje celý měsíc nevylezeš. Jídlo ti budu nosit za dveře. Nic jiného nepotřebuješ. Zavolám do školy a řeknu jim, že si onemocněl vážnou nemocí a proto nemůžeš celý měsíc do školy."
„A co jim jako řekneš? Že jsem HIV pozitivní? Že mám AIDS?" Rozesmál jsem se. Můj otec je tak naivní.
„Opovaž se z toho pokoje vylézt."
„Můžu s tebou mluvit?" ptá se mě o přestávce můj kluk. Od našeho sexu uplynulo už čtrnáct dní. Táta se už tejden s mámou neukázali doma. Bůhví, co jim je. Todd mě vede do „kouta zamilovaných". To je takový místo, kam chodí páry. Nikdo jiný tam nesmí, pravidlo naší školy.
„Posaď se Matte," řekne a já se posadím na topení. A jéje. Tohle nikdy neznamená nic dobrýho.
„Co se děje, zlato?"
„Musím ti něco říct, Matte. A až ti to řeknu, zkus prosím nevyšilovat."
„Zlato, tak co se děje?" ptám se, úplně šokovaný. Nevím, co je, ale když Todd mluví vážným tónem, neznamená to nikdy nic dobrýho.
