Hoseokie..~ (Yoonminseok)

1.

Hoseok pov.

Koukal jsem se na tváře lidí, co šli  zrovna po ulici. Někteří byli šťastní, někteří koukali do mobilů nebo se bavili s přáteli.
Taky bych chtěl mít nějaké přátele..pomyslel jsem si a svou knihu odložil vedle sebe.
Být anděl je se sice zdá být úžasné, ale pravdou je opak. Nikdo vás nevidí, až do okamžiku, kdy zemřou.

Z myšlenek mě vytrhlo bílé blikání mé knihy.
"Ah, je tu práce.." povzdechl jsem si a otevřel knihu. Pročetl jsem si, kdo umřel a přemístil se na dané místo.
Zrovna tak mladý kluk, 18 let...
Pomyslel jsem si a koukal se na černovlasého kluka, jak dostává umělé dýchání a všichni se ho snaží ještě zachránit.
Po pár vteřinách se objevila vedle mě už jako mrtvý, lidé tomu říkají, že se stal duchem.

"Zdravím, Mine Yoongi. Jsem anděl, a teď nastal tvůj čas." Zářivě jsem se na něho usmál, aby se nebál, ale jeho reakci jsem opravdu nečekal, nevypadal, že by se bál, měl doslova kamennou tvář, jako by mu bylo jedno, že umřel.
"Takže, pojď semnou." kývl jsem hlavou, aby šel zamnou, avšak on se začal ztrácet a v knize i záznam o jeho úmrtí začal mizet taktéž.
"Kluk žije!" zvolal doktor, který se celou dobu snažil Yoongiho zachránit.
Zůstal jsem stát na místě, tohle se mi ještě nestalo.
Yoongi se začal rozhlížet a následně se podíval na místo, kde jsem stál celou dobu
On mě snad vidí?!
Zděsil jsem se a uskočil na jiné místo, on však měl pohled zabodlý stále v tom samém místě. Oddechl jsem si a jen ho sledoval.
Co když někomu řekne, že mě viděl? Ale, stejně by mu to nikdo nevěřil.
Zasmál jsem se pro sebe a následně se vypařil pryč, už to nebyl můj problém.