Kdo jsem ?

- 38 -

Už nikdy nebudu pít. Co jsem to zase udělala? Nechci alkohol nikdy vidět.

Nejsem jediná na světě, komu tyhle věty naskočí v hlavě ráno po akci, že? Doufám.

Když se mi začnou vybavovat podrobnosti všeho, co jsem včera řekla nebo udělala, je mi zle. Ne od žaludku, ale ze mě. Z toho, že když piji alkohol, chovám se jinak, hůř. A pak toho lituji. Ležení v posteli mě přestane bavit, raději se rozhlížím po pokoji, kdepak zase skončil můj telefon. Vážně bych si měla dávat pozor na věci.

Po nalezení telefonu chci zjistit kolik je hodin, ale moji pozornost nejdříve upoutá počet zmeškaných hovorů a zpráva od Jess. Nejistě ji rozkliknu, zvědavá, co se v ní píše.

Ahoj Riki. Je mi jasné, že si tuhle zprávu přečteš nejdříve až odpoledne. Potřebuji s tebou probrat ten včerejší večer. Máš dnes čas? Ozvi se mi, prosím.
Jess

Bezva. Teď s ní ještě musím mluvit, to je poslední věc, na kterou mám náladu. Pozitivní je aspoň skutečnost, že mi není špatně jako minule.

Jess měla pravdu, už jsou 2 hodiny odpoledne.

Na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím, měla bych se jí za včerejšek omluvit. A bylo by fajn si vše konečně vyjasnit. Říct si, jak na tom jsme. A zajímá mě, kdo je ta tajemná Amanda, jestli si opravdu Jess našla přítelkyni a já byla jen pro pobavení. Během pár vteřin jí pošlu návrh.

Dobře, sejdeme se za hodinu?
Riki

Na odpověď nemusím dlouho čekat, stručně mi oznamuje, ať přijdu k ní domů. Jenže adresa, kterou mi k tomu pošle, rozhodně není místo, kde jsem ji minule navštěvovala. Že by se přestěhovala? Nejsem si tím úplně jistá, ale když mi ji poslala, tak tam přijdu.

Obléknu si červené šaty, k tomu si jako doplněk připnu na krk stříbrný řetízek. Make-up moc často nepoužívám, ale dnes chci vypadat opravdu hezky, takže společně s ním si namaluji i linky, řasy, nanesu stíny a vlasy sepnu do drdolu. Když se poté uvidím v zrcadle, jsem mile překvapena. No vidíš Riki, když chceš, umíš být i hezká.

S telefonem a sluchátky v uších vyrazím do ulic, procházím kolem obchodů s oblečením, kde bych na jednu halenku šetřila 3 měsíce. Nechápu, kde lidé ty peníze shání, jak může být uvnitř vždy plno. V každou denní dobu.

Dále se zastavím u knihkupectví. Ve výloze vystavují nejnovější bestsellery s tajuplnými názvy. Já osobně raději chodím do knihovny, mohu si tam přečíst více knih za mnohem nižší cenu. Pro studenty a lidi bez stálého příjmu je to ideální. Miluji vůni knih, ať už se jedná o nová, či starší vydání. V dětství jsem v knihovnách trávila většinu volného času, sedla jsem si ke stolu a těšila na další, pro mě neznámý příběh.

Jakmile dorazím na danou adresu, nepřestávám zírat. Tohle není dům, ale palác. Vážně tu jsem správně? Stoupnu si ke dveřím, ale jako by snad věděla, že jsem tady, dveře přede mnou se během vteřiny otevřou a uvidím Jess, v černém tričku a černými kalhoty.

,,Ehm, ahoj," rozpačitě ji pozdravím a nepřestávám si ji prohlížet.

,,Ahoj, jsem ráda, že jsi přišla. Pojď dal," ustoupí a vytvoří prostor akorát pro mě. Nejistě kolem ní vejdu dovnitř. Cítím její vůni, jako by za sebou zanechávala stopy.

,,Však jsme se domluvili."

,,Posaď se, chceš něco k pití? Vodu, džus, kafe?"

,,Vodu, prosím." Vejdu do nejbližší místnosti, zřejmě se jedná o obývací pokoj, Jess mezitím odejde do kuchyně. Rozhlédnu se po červené místnosti, s černo - bílým nábytkem. Černá skříň, velká televize, bílá pohovka. Stěny zdobí obrazy slavných malířů. Má to tady hezké. Květiny u okna, na zemi jemný šedý koberec. Co mě ale nepotěší je fotka Jess s ní, položená na skříni. Vypadají tak šťastně, usmívají se. Je vyfocená někde v zahraničí, typovala bych Asii. Není to snad její...?