𝐚𝐟𝐟𝐞𝐜𝐭𝐢𝐨𝐧𝐚𝐭𝐞 | queen borhapcast thebeatles

one sided • roger taylor

year : 1970

roger : 19

(y/n) : 18

place : liverpool, uk

draft : všechny zajímají jen příběhy, kde je velká láska mezi hlavním hrdinou a hlavní hrdinkou, ale co ty pravdivé, ty které nemusí mít nutně šťastné konce..? ty ve kterých je láska jednostranná

text

Zrovna jsem byla na cestě ze školy, když se kolem mých ramen obmotala poměrně silná paže a přitáhla mě k sobě.
Leknutím jsem lehce nadskočila a zvedla hlavu, abych zjistila, kdo si to dovolil takhle nehorázně vyžádat mou pozornost.
Díky tomu se mi naskytl pohled do těch nejnádhernějších pomněnkových očí.

,,Ahoj, (y/n)." Zazubil se blonďatý, asi o hlavu vyšší hoch, který nehorázností přímo překypoval.

,,Rogere..." Překvapeně jsem vydechla a moje srdce jakoby v ten moment očního kontaktu párkrát poskočilo.
,,Ahoj." Dodala jsem ještě a snažila se zklidnit svůj zrychlený srdeční tep.

,,Tak mě napadlo, jestli by jsi náhodou nechtěla dnes večer zajít k Mackenzie's, budeme tam hrát." Drze se usmál a druhou rukou si prohrábnul svoje blonďaté lokny.
Udiveně, ale zároveň šťastně jsem zamrkala.
Už jsme se totiž nějakou tu dobu moc nevídali, maximálně na školních chodbách, kde jsme spolu prohodili sotva pár slov, proto mě tedy opravdu potěšilo, že si na mě vzpomněl.

,,Přijdu ráda." Pokusila jsem se o naprosto přirozený úsměv, i když to muselo vypadat spíš jako roztěkaný úšklebek.

,,Fajn, kluci tě taky jistě rádi uvidí." Věnoval mi ještě jeden široký a upřímný úsměv.
,,Jo a taky jsem si říkal, jestli by jsi s sebou nechtěla vzít tu svou kamarádku z dramaťáku? Myslím, že se jmenuje Mia, nechodí k nám na školu." Snažil se mi přesně ujasnit o kom mluví, i přes to, že mně to došlo už během první věty.

,,Uh, jo jasně." Trochu zaraženě jsem přikývla.
Asi na pár vteřin jsem vážně uvěřila tomu, že touží hlavně po mojí přítomnosti a ne že za tím opět něco vězí.

,,Jsi skvělá, tak v osm, budu se těšit." Vtiskl mi malý polibek na temeno hlavy a stejně rychle, jako se objevil, zase zmizel.
Tiše jsem si povzdechla a pokračovala po úzké asfaltové cestě směrem k našemu domku.
Moje srdce však nepřestávalo zrychleně tlouct.

Abyste pochopili tuhle zvláštní situaci mezi mnou a blonďatým chlapcem, potřebujete znát asi nejspíš i pár dalších detailů ohledně našeho vztahu.
Já a Roger se známe téměř od mala, ale náš vztah bych rozhodně nepopsala jako plnohodnotné přátelství.
Tedy, alespoň ne z obou stran.
Zároveň bych ho však taky nepopsala jako nějakou ledabylou známost.
Spíš jako obyčejné kamarádství v němž figuruje jednostranná láska.
Jo, to bude asi ten nejlepší popis, který mě v tuhle chvíli napadá.

Snad už od té doby, co jsme začali chodit do školky, jsem na něm mohla oči nechat, zatímco co on si všímal všech ostatních děvčat okolo mě.
Tahle situace se táhla přes celou základní školu až do teď, třeťáku na střední.
Byla jsem do něj stále beznadějně zamilovaná, a i když jsem si plně uvědomovala, jak moc zbytečná moje láska je, nemohla jsem se jí zbavit.
O to horší bylo to, že Roger byl vždy přesně ten typ člověka, co upřednostňoval flirt, dívky a zábavu před lidmi, kterým na něm opravdu záleželo a brali ho jako přítele (dokonce i Brian s Timem si často stěžovali na to, že kvůli nějaké schůzce, nebo party nedorazil na zkoušku).
Za takovými lidmi přišel hlavně v ten okamžik, když potřeboval nějakou pomoc, nebo se mu jednoduše hodili.
Díky bohu, kluci ani já jsme mu nebyli až tak lhostejní, ale i přes to mě mrzelo, že pro něj nikdy nebudu znamenat ani z poloviny tolik, co on pro mě.