_🥀Světlo V Temnotě Nového Světa🥀_

🥀JEN POČKEJ!🥀

Co teď? Večeře už dávno skončila a celé budu mít konečně za sebou. Co řeknu? No víte, zaútočila na mě parta zakuklenců, z toho byl jeden z nich kamarád mého zachránce, o kterým si myslím, že není takový hajzl, jaký je, že je dokonce i milý a když to ostatní zjistí, tak mě s největší pravděpodobností uřežou ruce. Ne! Teď ne! Moje otravné podvědomí zase zasahuje. Musím vymyslet nějakou výmluvu. Jakou?

Rozevřou se dveře. Na prahu stojí Sandy, za ní Simon a přeměřují si nás všechny nedůvěřivím pohledem.

,,Emmo?" a takhle presně začíná teror, když první, kdo má být na řadě s výslechem jsem já, ,,byla bys tak laskavá?" je očividné, ze si snaží udržet co nejmilejší tón. Nenamýtám k vyzvání. Prostě se jen zvednu, stahnu si svetr. Nadechnu se a vyrazím.

,,Ne." zastavím se, ,,to nebude fungovat." procedí, když vidí úšklebky z pohledu Amber.

,,A to proč?" Jasně, že chápu proč. Chce, aby jsme se tady všichni o sobě dozvěděli, jací jsme. Zkažení vevnitř. Ovšem, nikdo nikoho nebude chtít prásknout, když tu jsme takhle nahustěný.

,,Začneme tedy tím... Proč se někteří z vás nedostavili na povinné prace." Ufff. Moje moje srdce se zklidnilo. Je to jen však ticho před bouří.

,,Potřebovala jsem se převléct a neměla jsem sílu, na to, abych se přehrabovala v nějakým bahnu." jediné, co na Amber můžu ocenit je nechutná, sobecká, egoistická pravda vychazejíc z její pusy.

,,To samý." přitaká Tyler.

,,A ty?" Jackson si hraje se svými prsty a plně ignoruje situaci, do které se zapletl. Celý v černém splývá v růžku, ve kterém sedí.

,,Nechtěl jsem tam být mezi všemi jak křen, tak jsem šel s nima." Nikoho by tam neměl a pochybuju, že by šel za mnou.

,,Takže připoustíš, že byl Tyler s tebou, když jste dorazili na ubytovnu. Ne snad?"

,,Ne."odpoví jednodušše. Proč se ani nepokusí nějak obhájit?

,,Řekl, že si chce vzít nový oblečení, ze zásobovací budovy. Čekal jsem na něj na ubytovně, ale on nepřicházel. S Amber jsme tam dorazili okolo paté hodiny. Ona se šla vysprchovat. Já zůstal na pokoji a poustěl si hudbu."
Jeho oči se odkloní od jeho prstů. Žádný stres, žádná rozpačitost, žádný vztek. Nic. Prostě nic.

,,Může někdo dotvrdit, že jste s Amber dělali, co jsi nám právě řekl?"

,,Těžko." Tohle je fakt složitá situace. Pamatuju si, jak mě svírali v tmavé chodbičce. Jak se náhle otevřeli dveře a jeho oči spatřili mě. Jak měl pritisknutý sluchátka na uších, plně odkloněn od reality.

,,Poslouchal hudbu. Když mě našel měl na uších sluchátka. Potom mi pomohl, když zaútočili i na něj. Můžu to potvrdit." Ozve se tiché zalapání po dechu. Je mi jedno. Už mi je fakt jedno, jak se věci budou vyvíjet dál, ale tohle jsem pro něj udělat musela. Dlužila mu toho hodně. Dlužila.

,,A Amber jsi taky viděla?"
Sandy má odhlehčenou náladu po tom, co se dozví nové informace.

,,Ne, nikde. Dohodli jsme se, že s Francescou přivedeme všechny, které potkáme. Kteří nebyli na povinných pracích. Ale dorazila jsem tam sama..."