"Klárko, Klárko, všude tě hledám." Potkaly dívky cestou na pokoj naoko zamračenou tetu Renátu.
"Promiň. Byla jsem u Verčy." Zasmála se Klárka. Až poté si všimla, že za ní stojí muž a žena. První myšlenka, která oné dívce probleskla hlavou byla, že nejspíše přišli nějací sponzoři.
"Toto jsou Filip a Silvie Burešovi." Ukázala opatrovnice na onen pár. Žena byla silnější postavy a měla dlouhé hnědé vlasy. Zatímco muž byl vysoký a svalnatý. Klárka byla již od malička docela dost plachá a stydlivá. Nenáviděla, když musela mluvit s někým cizím.
"Aha? A proč mi je představuješ?" Zeptala se naše hrdinka lehce zmateným tónem. Nevěděla, jak má na situaci zareagovat.
"Pojď, neboj. Všechno se dozvíš." Žena věnovala dívce přívětivý úsměv a vedla jí do kanceláře. Teta mi hlavou kývla k židli u stolu, kde seděla další paní. Byla to sociální pracovnice Petra Sedlářová.
"Víš, Klárko, kvůli zdravotním problémům nemůžu mít děti, proto jsme se s manželem domluvili, že bychom si tě adoptovali." Dívka se vyděsila. Bylo to na ní všechno narychlo.
"Já...paní Burešová, neberte si to nějak špatně, ale je to všechno hrozně rychlé. Mám tu kamarádky a lidi, na kterých mi záleží a asi bych nedokázala jen tak ze dne na den odjet. Omlouvám se." Prozradila dívka vyděšeným tónem hlasu.
"Normálně nám tykej, Klári," ozval se manžel Silvie, "určitě by to nebylo ze dne na den. Brali bychom si tě na víkendy a pak na Vánoce. Může takhle být?"
Tak co myslíte? Bude Klárka souhlasit?
YOU ARE READING
Šance
RomanceNe každý člověk má hezké dětství, které proseděl s rodinou při večeři u jednoho stolu. Čtrnáctletá Klárka sice seděla s rodinou u jednoho stolu, problém ale byl, že po jejím boku sedělo dalších pět dětí. Žila v dětském domově. Jednoho dne však za dí...
