Vůně noci

Věnováno všem, kteří tu byli, když tu být měli, nebo nebyli, když neměli.
Věnováno všem, kteří byli, ale neměli, a neměli, ale byli.
A především: Věnováno všem, kteří jsou.

Otevřela střešní okno a nadechla se. Vzduch byl chladný, ale byl to ten typ klidného chladu, po kterém prahnete, když se probudíte ze zlého snu. Nebo když se, jako ona, probudíte do něčeho ještě horšího. Pláč pomalu utichal. Vzhlédla. Fascinovaně pozorovala ty blyštivé diamanty přišité na tmavě modrý, téměř černý samet.

Vzdychla. Kdyby tak byla hvězdou... nemusela by řešit žádnou z těch lidských hloupostí. Nemusela by řešit zrady a podvody, nepotřebovala by k přežití tkát komplikované lži, neužírala by se vlastní nenávistí. Pozorovala hvězdy bez toho, aby viděla v jejich uspořádání nějaký význam, obrazec, a najednou jí to všechno připadalo nefér. Tak nefér! Všechny byly nádherné, pěkně se na ni usmívaly, soucitně pomrkávaly a musely se o místo na obloze skoro prát, ale jenom jedna, to ošklivé sobecké Slunce, si kradla oblohu vždycky celou pro sebe!
Kdyby tak byla hvězdou...

Prohlížela si tmavé siluety stromů. Les voněl svěže jako čerstvě posekaná tráva a hlína a mokrá kůra. Pryskyřice a jehličí. Byla to veverka, jelen, snad i vlk. Tlející listí a podhoubí. Sladce jako nejdrobnější kvítky. Kaštanově. Zeleně. Udivovala ji ta dokonalá rozporuplnost všech jednotlivých pachů.
Hluboký nádech a slastí přivřené oči. Kéž by noc nikdy neskončila...

Slyšela šumění říčky a slyšela vítr, ale nebylo to žádné kvílení. Působil spíš radostně. Rychlá voda vesele poskakovala lesem a kolem chaty a pod silnicí a uháněla si to dál sotva berouc na něco ohledy. Být takovou říčkou, to muselo být také pěkné. Mohla by procestovat svět a darovat tolik potřebnou vláhu, mohla by darovat životy... a ocelovou vůni vody.

Nadechla se a najednou to cítila úplně všechno.

A pak začala obloha blednout a rudnout, jako by se snad měla za co stydět, fialověla a zlátla. Ona tam seděla, když zakokrhal kohout a když začala zkouška lesního orchestru. Slyšela, jak dveře sousedního domu práskly, soused zrovna vyběhl na ranní nákup. Zaznamenala toho dne první auto. Rukávem otřela zamlžené okno a pozorovala výměnu jednoho mizejícího kouzla za nové.

A byla tam, když vůně noci zmizela úplně.