Neymar's fucking true 2 (CZ) [2. série] ✔

47. Nepříjemné setkání

Pohled Carol

Týden co jsem mu řekla ano, ale nikdo krom nás to neví. Nějak jsme to neprobírali, ale nemáme potřebu hlásat do světa, že jsme zasnoubení a čekáme dítě.
O dítěti taky moc lidí neví, teda jak se to vezme. Ví to naše rodiny, kluci z týmu a jejich drahé polovičky. Jestli to ví i další po tom pátrat nebudu. Zatím je jen jasné, že novináři nic neví. Zatím mi bohatě stačí, že jsme na každé titulní straně a píše se o našem velkém návratu k sobě. Je to vtipné, protože jsme spolu už skoro měsíc a pořád jsou nějaké noviny nebo web stránky kde se to dozvěděli teprve nedávno.
Teď si ležím po ránu v posteli a přemýšlím nad tím co bude dál. Jak to oznámíme, jak to tu bude vypadat až přijde na svět malé, pane bože, můj byt.

"Dobré ráno miláčku" vyrušil mě z mého přemýšlení Ney.

"Dobré ráno miláčku" odpověděla jsem mu s úsměvem. Ney se naklonil a dal mi polibek.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě a promnul si oči.

"Ale tak různě" mávla jsem rukou. "Teď ze všeho asi nejvíc nad svým bytem."

"Hmm, pravda. Co takhle ho pronajmout? Je zrovna v žádané oblasti, budeš mít hned zájemce." navrhl Ney.

"Je to sice fajn, ale jak dlouho tam budou a pak to budu muset řešit všechno znovu. Myslím, že se tam zajedeme dneska podívat, kdyžtak si něco ještě vezmu a dáme ho do prodeje. Nebudu tak mít žádnou starost." navrhla jsem mu.

"Dobře, tak se tam stavíme, jak pojedeme od doktora" usmál se a vstal z postele. Já se musela zasmát, ale hned jsem si kousla do rtu.

"Čemu se jako směješ?" nadzvedl obočí.

"Ničemu" pokroutila jsem hlavou do stran na znamení, že nic.

"Já ti dám, že nic" vlezl si zpět do postele a nakláněl se nad mou maličkostí. Dal mi pusu a při tom mi skousl ret.  Já musela zavzdychat, protože to bylo příjemné.
"Chtěla by jsi něco Carol?" zavrčel mi svůdně do rtů. Já jen přikývla. Ney se uchechtl a opět spojil naše rty. Postupně mě dostal z oblečení, kterého jsem na sobě moc neměla, tak jako on. Až poté spojil naše těla.

"Všechno vypadá v pořádku" uklidňoval nás doktor. "Začínáte 14. týden, od teď vám začne pořádně růst bříško a budete pociťovat menší pohyby miminka." řekl nám ještě nějaké informace při tom jak mi dělal ultrazvuk.

"Myslíte, že už jde vidět zda je to holčička nebo kluk?" zeptal se zvědavě Ney.

"Podívám se, ale zatím je na to brzo. Až přijdete příště, tak už to vědět budeme na 100%." řekl doktor a pozorně pozoroval obrazovku s ultrazvukem.
"Tak zatím to moc vidět není, budete to muset vydržet ještě necelý měsíc" řekl doktor Neymarovi, který si jen povzdechl.
"Vydržíte to tatínku?" zasmál se doktor.

"Budu muset" taktéž se zasmál Ney. Doktor mi dodělal důležité vyšetření, řekl nám nějaké informace a popřál nám hodně štěstí.

Po lékaři jsme zamířili do mého bytu. Vyjeli jsme výtahem do mého parta, kde nás čekalo nepříjemné překvapení. Stál tam Cameron.
Naše úsměvy okamžitě zmizely. Neymar se celý napnul. Chytla jsem ho za ruku ještě pevněji než do teď. Cítila jsem jeho zatnuté svaly. Byl cely naštvaný a rozčílený.

"Klid" zašeptala jsem a pohladila ho po kloubech na ruce, za kterou jsem ho držela.

"Aaa, opět se setkáváme puso." smál se Cameron. "Vidím, že jsem měl celou dobu pravdu." vysmíval se.