BTS
Příběh o nájemné vražedkyni, která si říká "Baipeo" má za úkol zabít jednoho z největších mafiánů východní Asie (Jeon Jungkook)...
🖋Zabije ho, on jí nebo ...
"Běžte... běžte napřed." zakřičel Sehun. Oddalovali jsme se, ale Sehun tam zůstal.
Zatímco mě Jungkook odtahoval, jsem se vzpamatovávala... "Ne... počkej... musíme se vrátit, musíme se tam vrátit, můj otec." "Nemůžeme, musíme pryč..." snažil se mě uklidňovat a pořád přidával na rychlosti. "Musíme zachránit Sehuna, prosím, on je jediný kdo mi zbyl." už jsem ho zoufale prosila. Přisedl si ke mně, vzal mě za tvář a políbil mě. "Slibuji Ti, že se pro něho vrátíme, buď zemřeme tady teď všichni, nebo to přežijeme a i Sehun." podal mi ruku. Vstala jsem a nic jsem neřekla.
Odvezl mě do svého úkrytu.
Večer, když jsem se osprchovala šla jsem do hlavní místnosti, seděl tam Jungkook a v ruce držel hrnek. "Baipeo..." vstal a nasměroval mě ke křeslu naproti němu. "Sedni si." pousmál se a podal mi čaj.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Takže..." Posadila jsem se. "...myslela jsem si, že tvoje matka zemřela." "Nebyla to moje biologická matka, ale starala se o mě od mala, rád a se ctí jsem ji nazýval svoji matkou... biologickou jsem nepoznal, tedy do dneška. Ale věděl jsem o ní, můj otec mi o ní vyprávěl... to ona ho zabila. Tehdy jsem to viděl na vlastní oči, ale neměl jsem ponětí, že vrah mého otce je moje vlastní matka a taky tvoje nadřízená." Sedl si naproti mě. "Takže zabila tvého otce a chtěla zabít i tebe..." říkala jsem si tiše pro sebe a klepala se u krbu. Přišel a podal mi deku. "Děkuji." řekla jsem neutrálně. Přisedl si a ohřál mě objetím. Lekla jsem se a ucukla jsem, nebyla jsem zvyklá na jakýkoliv fyzický kontakt, pokud to neskončilo smrtí. "To je v pořádku..." stiskl mě víc "...je mi líto tvého otce." pohladil mě po vlasech a položil hlavu na moji. Do očí se mi opět nahrnuly slzy... ale cítila jsem se mnohem lépe, nevěděla jsem čím to je, ale cítila jsem se v bezpečí a konečně jsem se necítila osamělé. "Děku-..." než jsem něco řekla, udělal to znovu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Normálně bych protestovala nebo ho odstrčila a zastřelila ho, ale tentokrát... hezky voněl, v jeho náruči bylo krásně teplo a bylo to všechno jak z filmu... na chvíli jsem zapomněla...
Celou noc jsme si pak povídali, vlastně jsem mu o sobě prozradila spoustu věcí a cítila jsem se lépe, cítila jsem se lehčí...
"Dobré ráno." přišel se snídaní... "Nic moc tu nemám, ale aspoň něco." podal mi míchaná vajíčka a pomerančový džus.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Děkuji za všechno." "Nemusíš mi děkovat za nic..." usmál se. "Takže co budeme dneska dělat, kromě záchrany mého bratra?" vytáhl zbraň z tašky. "To co nám jde nejlépe." pousmála jsem se a vytáhla zbraň ze stolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
