Začátek mého konce

Je to tady...

Je léto roku 2015 a já už mám nahnáno z nové školy. Jediné, na co spoléhám, jsou moji tři kamarádi, se kterými jsem chodila na školu doposud...tak snad mě v tom nenechají. Bojím se, že se se mnou třeba nebude nikdo bavit, i když moje mamka tvrdí, že se nemám čeho bát, ale to mě zrovna moc neuklidnilo.

Už mi zbývá jen jeden jedinej týden a je konec prázdnin a i když jsem to v tu dobu ještě nevěděla, znamenalo to i můj konec. Snažím se si vychutnat poslední chvilky,ale nejde to, stále myslím jen na ten strach z nového prostředí a lidí. Nejraději bych skočila do bazénu a už se nevynořila. 

Je to skoro tady...poslední víkend a mně je strašně a zároveň dokonale. Jsem se svou nejlepší kamarádkou, jen ležíme v trávě a koukáme na noční oblohu.  Kamila  mi vypráví o tom, jak je to na střední v pohodě a že se nemám čeho bát. Výhoda mít starší kamarády...akorát půjde do třeťáku na stejný škole jako já,takže kdybych si nenašla kamarády, můžu být s ní a Lulu. Lulu je moje sestřenka a svým způsobem taky moje nejlepší kamarádka. 

Páteční noc už přechází v sobotní rano a my stále nespíme.  

Je 3:49 a my konečně zalézáme do stanu a jdeme spát. Když se ráno,nebo spíš odpoledne, probudíme, hned si musíme postěžovat,že už je sobota zítra poslední den prázdnin,který si ani nemůžeme užít, protože se musíme připravit do školy. 

Jen se najíme a Kam jde domů. Začínam se bát čím dál tím víc, i ksyž bych ani neřekla,že je to možné. Strach je neuvěřitelný. Celý den se jen tak válím a snažím se před rodiči vypadat normálně, ale moc mi to nejde....jdu si lehnout,opět až okolo třetí ráno a snažím se nemyslet na to,že jetohle poslední den. 

Když se po ppár hodinách vzbudím, jdu si udělat snídani. V jídelně potkám tátu, kterej si nemůže odpistit nějaký komentář..."Užij si poslední den,od zítra tahneš." přesně jak jsem čekala...

Jelikož jsem ještě nikdy v životě neměla klika,řekla jsem si, že by bylo fajn vzít střední jako moji vlastní soukromou seznamku. vždycky mě bavilo koukat po klucích. Jelikož jsem trávila hodně času s mým starším bratrem a jeho kamarády,tak jsem se s klukama uměla i docela bavit.  

Neděle utíká až nebezpečně rychle a já si připravuji věci na ráno. Ještě jen rychle omrknu telefon a napíšu klukům ze základky,kteří se mnou jdou i na střední,abych se ujistila, že na mě ráno počkají před školou. 

Je skoro večer a já nervozitou snad umřu,ale pořád si říkam, že zatím můžu být v klidu...bude hůř. Ve sprše si neustále opakuji,že všechno bude dobrý...nikdy jsem neměla problém najít si přátele,tak čeho se sakra bojim?! Vysuším si mokré vlasy a jdu si lehnout,ale stejně ještě opravdu dlouho neusnu. Už mě ani nebaví být na mobilu,tak prostě jen ležím a čekam,až se mi oči unaví. Během noci se ještě asi 4 krát vzbudim.

Ráno vstávám jestě před budíkem. Nervy mě prostě nenechají spát.Jdu si tedy udělat něco k jídlu, ale sotva sním pár soust. Žaludek mám jak v kleštích z toho,jak jsem vynervovaná. Obléknu si modré džíny a černé tričko. Vlasy si nechám rozpuštěné a nanesu si řasenku. Když přijdu dolů za mamkou,jestli mě odveze, jen vezme klíčky od auta a vřele se na mě usměje.

Před školou už vidím kluky, a tak rychle vyběhnu z auta přímo za nimi a pevně je všechny obejmu. Jde na nas vidět,jak moc jsme nervozní, takže se vydáme hledat naší budoucí třídu, aby jsme to měli co nejdříve za sebou. 

Škola je veliká a plná lidí...všichni ze starších ročníků na nás koukají jak na vetřelce. KOnečně vidím dveře s nápisem I. A a hrozně se mi uleví. Při vcházení do třídy si všimnu ženy, která je opřená o stůl. Hned jde za námi a představí se nám. Je to naše nová třídní, paní Soudková. Bude jí tak okolo 35 a vypadá moc mile. Odchází ze třídy a my máme dost času na přemýšlení. Zatím jsme ve třídě jediný...docela mě to znervozňuje. 

Konečně do třídy přichází parta dalších lidí, kteří se očividně znají. Kluci někam odešli a já stojím sama u okna opřená o topení, snažíc se být co nejvíc neviditelná. To se mi ale nepodařilo a za pár minut už se ke mně řítí patra holek. Začnou na mě mluvit všechny zároveň a já  mám co dělat,aby všechno stíhala vnímat. Všechny jsou moc milé a přátelské. Z toho, co mi o nich řekly, jsem pochytila, že spolu chodili už do školky.Něco jako já s klukama. Po zbytek dne už jsem jen s nimi. Jsem opravdu ráda, že se mě ujaly.  Po škole se jen rozloučíme a já čekám na mamku ořed školou. Když se její auto objeví v zatáčce, mám strašnou potřebu jí všechno hned říct. Vtrhnu do auta a vše jí vykládám. Jde na ní vidět, že má radost, že jsem si hned našla nové přátele. Po příjezdu domů to jdu hned říct i tátovi a ten se tváří ůplně stejně jako mamka. Jsem úplně vyřízena,takže po zbytek dne se jen válím. Připravím si věci na zítra, jdu si pohrít se svými psy Tali a Linou. Hodím do sebe večeři, rychlá sprcha a jdu spát.