Pov. Nam Lin
Procházela jsem chodbou a všechny pohledy na mě byly upřeny. Neprocházela jsem tudy poprvé, nýbrž podruhé ale strach a stres z nové školy a lidí se nedal ovládat. Dorazila jsem ke třídě s číslem 223, které jsem držela celou dobu na papírku v ruce. Zhluboka jsem se nadechla a pootevřela dveře.
Pár lidí zde v místnosti bylo, takže se otočili mým směrem, ale pak si začali zase všímat svých věci. Oddechla jsem si a můj strach poklesl. Rozhlédla jsem se po třídě, kam bych si mohla sednout. Pousmála jsem se nad volným místem v poslední lavici u okna a zamířila tam.
„Nesedala bych si tam být tebou." ozvalo se vedle mě. Zastavila jsem a podívala se dívku, která to řekla. Blond obarvené vlasy rozpuštěné na zádech s menšími odrosty u kořínku a obličej jako po plastice. Košile rozepnutá až moc a sukně až moc krátká. My dvě určitě nebudeme kamarádky.
„A to jako proč?" zeptala jsem se jí a opřela se o její lavici dlaněmi. Hned mi odstrčila ruce z její lavice a smetla neviditelný prach.
„Protože tam sedí někdo jiný. Někdo, kdo není jako ty. Idol školy." zasnila se a její naštvaný pohled změnil zamilovaný na tabuli. Holka, co stála u její lavice začala hned taky něco brblat. Protočila jsem nad nimi oči a vydala se sednou na místo, které bylo volné a nezajímalo mě, jestli tam sedí nějaký nafoukanec.
„Hele! Tohle jsme si nedomluvili!" začala zase jančit a nadupala si to i s její kamarádkou k lavici, do které jsem si sedla.
„Za prvé, neodchází se v průběhu rozhovoru a za druhé, něco jsem ti řekla o tomto místě!" začala zvedat hlas. Všichni okolo se na nás podívali, kdo zase jančí. Po zjištějí, že je to TAHLE barbína se dál věnovali svým věcem.
„Ale mě to nezajímá." odsekla jsem a snažila se jí ignorovat. Její obličej nabral rudou barvu i přes to, kolik make-upu na něm měla. Její kamarádka jí začala něco šeptat, dokud se její obličej nezměnil na zlověstný. Usmála se falešným úsměvem a nehty poklepala na momentálně mou lavici a měnit se to nebude.
,,Tak uvidíme, kdo tu bude sedět.. Ty špíno." uchechtla se a otočila se ke dveřím, které se zrovna otevřeli. Měla možná trochu štěstí, že jsem na ní nevyletěla a nevrazila jí za to jméno. Ve dveřích stál vysoký obarvený blonďák s dalším, o trochu menším klukem s hnědými vlasy.
,,Namjoon-oppa!" zapištěla a rozběhla se za ním. Její kamarádka udělala to samé. Ten vysoký kluk nevypadal, že ji vidí rád. Chtěla na něj skočit ale on i s tím druhým uhnuli a ony se zastavili mezi dveřmi, ale i tak se na ně zavěsili.
,,Namjoon-oppa, ta nová čů.. holka si sedla na tvé místo!" začala mu říkat všechny ty věci a mezi tím přešli k MÉ lavici. Ten kluk jí umlčel rukou a podíval se na mě.
,,Kdo jsi?" zeptal se a opřel se o lavici vedle, kde už si sedal ten jeho kamarád. Stoupla jsem si a sedla si na lavici s rukama na hrudi.
,,Na tohle bych se mohla ptát i já tebe." usmála jsem se na něj a pohupovala nohy. Vypadal jako normální kluk, ale když jsem si všimla všech řetízku, náramků a dalších věcí, odhadovala jsem, že jen tak normální kluk to nebude.
,,Jsem Kim Namjoon a poslední dva roky jsem seděl na tomto místě a nehodlám to měnit. Takže tě žádám, aby sis odsedla." jeho trochu diplomatického postoje vyzařoval respekt a jeho hlas zněl hrubě. Ale nemyslím si, že tohle je opravdu jeho osobnost.
,,A mně je to jedno. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Nezajímá mě, že jsi tu seděl. Sedělo tu před tebou dalších tisíc lidí, takže tohle místo není nikoho." Odsekla jsem a dívala se na něj a posadila se na židli. Najednou se ke mně přiblížil.
,,Zde na škole ze mě má každý žák i učitelský sbor respekt. Pokud plánuješ jít proti mně, jsi na to sama protože já tu ovládám celou školu. Za tohle budeš pykat." odtáhl se od mého ucha a narovnal se, čímž ho ta holka pustila protože to nečekala. Nebude si se mnou jen tak hrát.
,,A víš co? Mě to nezajímá. Prostě jsem přišla první a sedím zde." odpověděla jsem a vlasy na ramenech jsem rukou přesunula na zády. Vypadalo to, že on i ta holka chtějí něco namítnout ale zazvonilo na hodinu a do třídy vešel můj nový třídní učitel.
,,Pane Kime, proč stojíte v uličce, když jsou tu volná místa?" zeptal se učitel a poručil, aby jsme se posadili. Ten se rozešel ke katedře a začal tam něco řešit s učitelem. Ten jen přikyvoval ale v jeho očích se odrážel strach.
,,Pokud to tak je, tak bych Vás slečno požádal, aby jste uvolnila místo panu Kimovi a sedla si na jiné místo. A rovnou se nám pojďte přestavit." ten kluk nahodil povýšený obličej a nakráčel si to teď už jeho lavici. Zamračila jsem se na něj a sedla si do lavice před ním, protože do první lavice bych si nikdy nesedla. Přešla jsem k tabuli a slabě se uklonila.
,,Jmenuji se Nam Lin, přestěhovala jsem se sem do Gwacheonu ze Soulu." řekla jsem neutrálně a čekala na učitele, který byl trochu překvapený.
,,Všechno? Nějaké koníčky nebo tak?"
,,Nic z toho nikdo nepotřebuje vědět." protočila jsem oči a posadila jsem se na místo a celý zbytek hodiny, který jsem strávila v této třídě jsem ignorovala všechny naschváli od toho kluka za mnou.
----
Ano, vím že je to ff na Jina ale nebojte! Všechno se rozjede jen jsem vás potřebovala trochu dostat do příběhu.. :DD
Lucyyy
