Pov. Nam Lin
Probudila jsem se do slunné soboty. Dneska se koná otcova oslava. Nejsem z toho moc nadšená ale nějak to budu muset zvládnout. Dárek pro něj mít nemusím, protože ode mě nikdy nic nechce, čímž lépe pro mě.
Vylezla jsem z postele a s papučema na nohou jsem se vydala do koupelny, kde jsem si napustila vanu a na telefonu pustila písničky. Věci na spaní jsem odložila na menší poličku a vlezla konečně do té vany.
Po nějaké době, kdy voda začala chladnout jsem si umyla vlasy a vylezla z ní. Převlékla jsem se do bílé košile a nějakých kraťasů, které jsem tu našla a mokré vlasy jsem vyfénovala.
Spokojená jsem vyšla z koupelny a s mobilem v ruce jsem si sedla na gauč a pustila si televizi. Uvědomovala jsem si, že tam stejně nic zajímavého nebude ale zase nechci, aby tu bylo takové ticho.
Celé dopoledne se strašně táhlo a já už přestávala nacházet nápady na to, co dělat. Všechno bylo až moc nudné.
„Lin, oběd." ozval se za mnou James a podal mi talíř s jídlem. Se slovy díků jsem se pustila do jídla. Přitom jsem sledovala nový díl jedné z mých oblíbených kdram. Prázdný talíř si James převzal a já soustředěná na seriál jsem si toho ani nevšimla. Až po dokoukání dílu s tím, že uklidím talíř, který zde nebyl mi došlo, že ho musel vzít James.
**
Převlečená a upravená jsem scházela schody do haly, kde už se scházeli lidé. Nasadila jsem si sluneční brýle a šla naproti mé rodině, která stála u baru a debatovala. Pár lidí jsem poznala ale určitě víc jak 80% neznám. Rychle jsem oznámila, že tu jsem a že se tu budu pohybovat někde po hale.
Zahlédla jsem i Jamese, jak stojí u hlavního vchodu a vítá nově příchozí hosty. Prošla jsem okolo něj a sedla si na jednu sedačku vzadu, kde bylo posezení. Měla jsem odtud dobrý výhled nejen na hlavní vchod, ale i na skoro celou halu. Sledovala jsem celé dění kdo ví jak dlouho, protože moje hodinky ukazovali skoro půlnoc.
,,Ale ale, kohopak to tu máme?" ozvalo se za mnou, a hlas, který jsem zaslechla mě hodně znepokojil. Pozvedla jsem hlavu a podívala se na osobu, kterou jsem tu opravdu potkat nechtěla. Kim Namjoon, ale v horším stavu protože určitě neskončil jen u jednoho drinku a šlo to poznat. Jeho postava se kývala ze strany na stranu a na tváři měl přiopilý úsměv. Posadil se na pohovku vedle mě a ruku mi dal okolo ramen. Tu jsem radši odstrčila a zvedla se s tím, že se půjdu projít do zahrad.
,,Ale notáák, kočko počkeej, neutíkeej." volal na mě zatím co já už byla u hlavního vchodu. Jen jsem na Jamese kývla, který mi ho oplatil a já vyšla do zahrad, kde se moc lidí nepohybovalo. Stála jsem na jedné z mnoha cest mezi vysokým plotem, kde mě nikdo nemohl zahlédnout. Oddechla jsem si a zavřela oči. Měla jsem tušit,že ten zazobanej egoistickej debil tu bude a klidně bych se i vsadila, že jeho kamarád tady je taky. Povzdechla jsem si dívala se na noční oblohu která byla pod smogem skryta.
,,Tady jsi, hledal jsem tě." ozvalo se za mnou. Rychle jsem se otočila a uviděla zase Namjoona. Než jsem stihla nějak zareagovat, chytil mě za paži a povalil na zem. Sykla jsem bolestí, protože jsem se bouchla do hlavy a moje zápěstí, které mi celou dobu držel mě při pádu začalo nehorázně bolet.
,,Nech mě být ty idiote!"snažila jsem se bránit, ale jakýkoliv pokus byl marný, měl mě v pasti.
,,Ale noták baby, dlouho jsem si už s někým neužil a ty jsi pěknááá kost." zavrněl mi do ucha a kousl mě do něj. Chtěla jsem začít křičet, ale umlčel mě šátkem, který měl ještě před chvíli ve vlase. začal mi sundávat bundu, kterou někam zahodil a přisál se mi na krk. Snažila jsem se jakkoliv bránit ale pokusy byly marné. Moje triko bylo stejně jako bunda zahozeno dáli a já před ním byla právě polonahá.
,,Ty jsi tak kurevsky pěkná a šukatelná, že už jen z pohledu na tebe takhle bych se udělal." jeho chraplák byl už tak nesnesitelný, že se mi dělalo špatně. Moje slzy, které jsem se snažila zadržet už mi stékali po tvářích a já byla čím dál zoufalejší. Zrovna, když se díval na místo, odkud byl slyšet nějaký šum jsem využila jeho nepozornost a moje zápěstí, které mě nebolelo jsem nějakým způsobem mu vytrhla z ruky a odstrčila ho. Rychle jsem odhrnula šátek a z posledních sil zakřičela ,,Pomoc!" spíše jsem to zasípala, dokud se ten idiot nevzpamatoval. Když si uvědomil, co se stalo, rychle, než jsem zase stihla něco udělat, tak mě agresivněji chytil a bolestivě stáhl na zem pod něj. Moje hlava mě rozbolela ještě víc a začalo se mi stmívat před očima.
,,Nech ji být!" ozval se hlas mezi stíny a Namjoon se zasekl. Otočil se za hlasem, kde jsem jen rozostřeně zahlédla postavu. Bílá košile a to bylo vše, co jsem nějak viděla.
„A to jako proč?" zeptal se přiopilý Namjoon a zvedl se. Celé mé tělo bylo v jednom ohni, ale i tu bolest jsem přestávala vnímat. S rozmazaným pohledem jsem sledovala, jak se Namjoon napřahuje mu jednu vrazit, ale kluk v bílé košili se mu vyhnul a jednu mu dal. Namjoon skončil hned na zemi. Všechno jsem už viděla jen rozmazaně. Jediné, co v té tmě jsem viděla až moc ostře byla bílá košile se ke mně přibližujíc.
„Potřebuješ lékařskou pomoc, rychle." to bylo poslední, co jsem zaslechla.
