Dívka v druhém životě

Zapomenutá

Občas si tak říkám, kam ten čas rychle utíká a kde se jednou zastaví.

Celý život je jedna otázka za druhou, ale odpovědi si hledáme jenom a pouze sami v sobě.
Každý může mít jakýkoliv názor, ale my se vždy budeme řídit sami sebou.

Že nám pomáhají rodiče, přátelé, či jiný člen v rodině?
Když si to myslíte myslete, je to zcela Váš názor, ale pohlédněte na svět.

Vaše chyby se zapisují lépe, než Vaše dobré skutky. Nespravedlnost? Áno, to je.
Ale takových životních chyb uděláme spousty.
Chybami se ponaučujeme a posunujeme dál.
Kdežto z dobrých skutků si klidníme karmu.

Kolikrát těch skutků já osobně za den udělám tucty a v duchu si říkám, ono na mne jednou sluníčko zasvítí a budu se mít možná i lépe, ale co já vím.

Do života nikdy neuvidíme dopředu. Je jenom  na nás jak se životem začneme. Jestli pozitivně či negativně.
Ale vzpomínejte, jak se k životu klaníte ze začátku, tak Vás bude doprovázet až do úplného konce.
Usmívejte se. Úsměv je zdarma.
A ani nevíte jaké množství lidí se ho chytne.
Najdou se mezi tím i tací, kteří Vás nepochopí, ale nevšímejte si jich. Co Vám v životě dají?

Já jsem zapomenutá již několik let.
Jsem dívka, která se snaží život přežívat v pozitivním směru, i když kolikrát krůček zdar existuje.