To jí asi vzbudilo, protože si mě okamžitě stáhla k sobě a objala mě.
Fuck. Čekala jsem něco víc, ale i to objetí vždycky stojí za to. Však určitě znáte takový ten hřejivý pocit, když máte někoho rádi, nebo se vám líbí a on vás obejme. Je to nepopsatelné.
Lehla jsem si vedle ní a položila jsem svoji hlavu na její rameno. Začala mě hladit ve vlasech.
Chris: Děkuji, že jsi tu se mnou zůstala.
Já: Nemáš zač. Chtěla jsem být s tebou. Bez tebe je stejně nuda, takže jsem si vybrala tu lepší variantu, tebe. A druhá věc je to, že dneska je nějaký výšlap, absolutně je nenávidím, takže se radši budu válet s tebou.
Chris: A to se budeme jenom válet..?
Já: Co bys chtěla dělat jiného?
Chris: Nevím, máš nápad? Už mi je o dost lépe.
Já: Noo, objednala jsem nám pizzu, takže se můžeme nejdřív najíst. Pak něco vymyslíme.
Chris: Ty jsi úžasná, fakt. Jakou jsi vzala?
Já: Hej nějakou s kuřecím masem, snad ti bude chutnat. Nevěděla jsem, co máš ráda a tohle je taková jistota.
Zašla jsem pro pizzu a daly jsme se do jezení. Na to jak je drobná, tak toho sní celkem dost jako, ale já jsem na tom úplně stejně.
Po chvilce jsme dojedly.
Já: Tak co budeme dělat?
Chris: Dáme cígo? Pak film? Nebo se chceš spíš projít.
Já: Spíš ten film hele.
Chris: Myslela jsem si to. - lehce se pousmála
Bože ten její úsměv. Ty krásně bílé rovné zuby. Má i dolíčky, to je nejvíc sladké.
Já: Nedělej to.
Chris: Co bych neměla dělat?
Já: Usmívat se.
Chris: Se ti nelíbí můj úsměv?
Já: Právě že až moc líbí.
Chris: Ten tvůj taky není k zahození.
Nastalo takové to trapné ticho. Kdy prostě nevíte co říct, ať to nevyzní špatně nebo něco... ale Chris ho prolomila.
Chris: Vlastně bych na ten tvůj krásnej úsměv koukala furt.
Já: Tak to jsme na tom obě stejně, babe... Jdeme na to cígo?
Chris: Jasně, pojď.
Chytla mě za ruku a vedla mě směrem ke dveřím.
U těch dveří to ale skončilo, dál jsem ji nepustila. Přitiskla jsem ji k nim.
Já: Jsi tak nádherná, Chris.
Chris: Dívala ses vůbec někdy na sebe? Z tebe musí každý šílet. Ty jsi tu ta nádherná.
Já: Nech tohoo, nebo se začnu zase červenat.
Chris: Zase?
Já: Ano. Nemůžu z tebe, z tebe celé. A nejradši bych tě teď políbila popravdě.
Whaat, já to ze sebe dostala. Jenom abyste věděli, já nikdy nedělám takový ty první kroky, ale u ní je to jiný. Vážně se mi líbí. Ještě k tomu za chvilku končí tábor, tak chci vědět, jestli mám vůbec šanci.
Chris: Zlato, taky se mi líbíš, ale chci, ať je to mezi náma čistě přátelské.
Já: Nechápu v čem je teda problém, když se ti líbím.
Chris: Někoho mám, nebo jako já nevím, je to mezi náma strašně složité. Když jsem odjížděla, tak to vypadalo na rozchod, ale nebylo to jednoznačné. A i když to asi nedopadne dobře, až se vrátím, tak nejsem člověk, co podvádí, i když je to taková situace. Pochop mě.
Já: Nevím, Chris. Neměla jsi mi teda asi ani říkat, že se ti líbím atak.
Chris: Ty jsi s tím začala.
Já: Dobře, omlouvám se. Už nebudu nic říkat a asi bude i nejlepší, když se ti budu vyhýbat do konce táboru ne?
Chris: Takhle to nechci. Je mi s tebou vážně fajn, prostě to necháme tak jak to bylo doteď. Prosím.
Neodpověděla jsem jí a jen jsem ji obešla, otevřela dveře a šla jsem ven.
Zapálila jsem si cigaretu a přemýšlela.
Asi to byla moje chyba, neměla jsem jí nic říkat. Vždycky všechno poseru. Ale chci s ní zůstat aspoň těch pár dní a aspoň vím, jak na tom jsme. Nějak to přežiju, a pak na ní zapomenu.
Přišla za mnou ven, vypadala hrozně nešťastně. Nechtěla jsem ji tak vidět, ničilo mě to, protože jsem věděla, že za to můžu já.
Já: Chris, nebuď smutná. Chápu tě, a je to od tebe hezké vůči té holce. Aspoň předpokládám, že to je holka. Zůstaneme kamarádky, pokud pořád chceš.
Chris: Jasně, že chci. Nic jiného si nepřeju. Celou dobu, co jsme tady se těším jenom na to, až tě uvidím.
Já: Pojď sem.
Objala mě.
