*crrr*
„Vždyť já už jdu" křiknu na budík a pomalým krokem jdu do koupelny, vyčistit si zuby. Ještě než dojdu do koupelny uvidím tetu May jak se dívá na televizi. „Na co koukáš" zeptám se, i když vidím na co se kouká. „Na televizní noviny" mluvili o Spidermanovi, že se dlouho na veřejnosti neukázal víš? Trochu se o něj bojím.. „Neboj teto určitě je jen unavený" zašeptám a rychlou chůzí odejdu. Proč si všichni myslí, že když se týden neukážu na veřejnosti, že jsem mrtvej? Někdy je to fakt těžký být Spiderman. Rychlým krokem si jdu vyčistit zuby abych nepřišel pozdě do školy. Ned by mě totiž zabil kdybych přišel pozdě. Už minule když jsem přišel po zvonění se semnou půl dne nebavil, protože se do něj navážel Flesh. Ještě si vemu tričko a jdu „pá May" křiknu a rychle bězím na autobus. Stihl jsem to, i jsem tam asi 2 minuty čekal. Přijde tam nějaký chlap v mikině a má na hlavě kapucu říká mi „to ty jsi Peter Parker Spiderman žejo" zašeptá potichu aby ho nikdo neslyšel. „Co-co-cože?! Jak to víte?! „neptej se a poslouchej mě dneska po škole si tě vyzvednu v černém autě okolo 3 hodiny odpoledne" povídá chraplavým hlasem. „a a a kdo jste"? Řeknu vystrašeně, že ví kdo jsem. „Na to se neptej buď tam" křikne a rychle odejde. „Kdo to sakra byl" řeknu si v duchu. Jak to, že ví kdo jsem? Mám tam vůbec chodit? co když je to nějaký úchyl a chce mi něco udělat.
Ve škole:
„Ahoj Petere už jsem se bal, že nedorazíš" poví mi můj nejlepší kamarád. „Ahoj" povím vystrašeně, potom co se dneska stalo.. „co se ti stalo"?! Odpoví zděšeně. Vždy pozná když mi něco je ale tentokrát jsem mu to nechtěl říct co se stalo. Chtěl jsem si to nechat pro sebe. „Nic jen jsem trochu unavenej" zakecám svému nejlepšímu kamarádovi. Tohle mě ranilo u srdce nesnáším když mu lžu, ale zase ví toho o mě dost i to, že jsem Spiderman. Dnešek uběhl strašně rychle a já přemýšlel kdo to mohl být. Nikdy jsem takovýhle hlas neslyšel možná jen v televizi nebo tak. Poslední hodina Matiky uběhla rychle probírali jsme zlomky ty mi šli, takže jsem nemusel dávat pozor. Škola už skončila a já čekal před školou skoro půl hodiny dokovaď jsem nezahlídl černé auto se značkou BMW. „Co co to je to auto?" řeknu si vduchu a pořad sedím. Takhle hezký auto to být nemůže. Tuhle větu jsem si říkal pořad dokovaď nezačlo troubit. Trochu jsem se lekl a pomalu jsem se začal zvedat.
Hey guys chtěla jsem začít od znova tak tady máte nový příběh. Můžete mi napsat názor jak se vám to libí a jestli má cenu vubec pokračovat. 💛
