Pouť

64 3 1
                                    

Ráno jsem se probudila Ano zjistila jsem že je středa. No do prdele já zaspala! Když jsem rychle sevehla dolů tak mě zastavil Radek '' Kam pospícháš? '' zeptal se s vykulenýma očima když si všiml že mám na zádech školní tašku '' Je středa a já musím do školy zaspala jsem'' pousmála jsem se a chtěla odejít ke dveřím ale chytila mě jeho ruka''Školu nemáš, na novou školu nastoupíš za týden''. Co jaká nová škola? Nikdo mi nic neřekl. Ale byla jsem ráda že jsem nezaspala. Šla jsem nahoru a hodila taškou na Zem. Jo a Kuba spát na gauči. Mžoural očima a já se posadila na postel. Omluvila jsem se mu jestli jsem ho vzbudila. On se místo odpovědi pouze usmálca vztal. Když jsem si udělala ranní hygienu, tak jsem šla dolů se najíst. V lednici jsem si našla jogurt. Po nějaké chvilce Kuba promluvil''Co kdybychom šli na pouť je rady kousek'' usmála jsem se a zakroutila na souhlas. Šťepa, Pepa a Radek měli trochu jiný pohled vražedný. Zřejmě všichni byli přesvědčení že nejedou''ne''řekli jednohlasně. Kuba i já jsme se je snažili přemluvit
J-Já
K-Kuba
P-Pepa
Š-Šťepa
R-Ráďa

J-to pojeďte bude to sranda
R-ale jen pro vás ne pro nás
K-sakra kluci vy jste ale zbabělci. Myslel jsem že se tolik nebojíte
P-no my máme spoustu práce
J-jo a jaký?
Š-natočit videa
K-tak nic jedeme bez vás.

Sadeldli jsme do auta. A vyjeli směr pouť. Když jsme dorazili šli jsme směr nějaké atrakce. Byla toho tak spousta. Asi po deseti atrakcich jsme si šli koupit něco k jídlu a pití. Obešli jsme dohromady asi 24 atrakcí. Z některých se mi zvedal žaludek z některých zas se mi točila hlava. Když jsme dojeli domů, tak se nás kluci začali vyptávat. Vše jsme jim řekli a vypověděli. Bola to super jen škoda že kluci nemohli jet taky. Do večeře jsme si povídali pak jsem šla dát na talíř zbytek špaget že včerejška. Pak jsme se dívali na televizi. Asi ve 2 hodiny ráno jsme šli spát. Já spala na posteli a Kuba na gauči. Ale musel mě dost přemlouvat. Jsem ten typ člověka co se moc rychle nevzdává. Ale po nějaké chvilce se mi začaly zavírat víčka a já se pomolu ale jistě dostávala do říše mých snů.

Další kapitola je venku a já doufám že se moc nenudíte.

Tak zatím čusík

bratr? Where stories live. Discover now