Konečně zazvonilo.
Stále ještě rudá jsem vyšla ze třídy, učebnice v rukou. Přímo přede mnou stál nějaký kluk. Zvedla jsem svůj pohled ze země, kam jsem ho před chvílí odložila, a zkoumala jeho pohledný obličej. Ostré lícní kosti vyvolávaly pocit strachu, tajemna a bože, každý má nějaké to své tajemství, ale já chtěla odhalit právě to jeho. Tmavé vlasy mu spadaly do uhrančivých očí upřeně zahleděných na mou maličkost. Fakt maličkost, moc jsem nevyrostla, ale za to nemůžu já, ale geny...
Nervózně jsem se na něj usmála a odvrátila od něj svůj pohled zpátky na zem.
"Já jsem Ilája, " muselo to vypadat, že se právě představuju zemi. On to ale nějak pochopil.
"Theo," řekl hlubokým hlasem, ze kterého se mi podlamovaly kolena.
"Ty jsi tu nový." Wow Ilájo, skvělá dedukce. A on si to nejspíš taky uvědomil, nebo se na mne kouknul jako na postiženého bezdůvodně, jen protože to už dlouho neudělal?
V tu chvíli přišla jako spásný anděl ředitelka a ušetřila nás trapného ticha.
"Vidím, že jsi se už seznámil se svou budoucí holkou, totiž spolužačkou. Ano, přesně to jsem řekla, budoucí spolužačkou, ne něco jiného, ne, určitě ne. No, myslím, že mě tu nebude potřeba. Provedeš ho po škole, Ilájo, že?"
Skoro ušetřila.
Jakmile se otočila, provrtávala jsem její záda pohledem. Jako vážně?
"Tak jdem?" zeptal se Theo a jeho oči prozrazovaly, že se chovám jako duševně labilní.
ČTEŠ
Milostný pentagon
HumorSHORT STORY and PARODY Už vás unavují jednoduché, předvídatelné a už ohrané milostné trojúhelníky?! Nás už taky.... A proto vám představujeme úplně nový level milostných intrik a zápletek a to vše jen a pouze v této knize!!! Milostný pentagon je pří...
