BEALTAINE

V.

"Je to všechno hrozně zmatené,"postěžovala jsem si bratrovi.

Seděli jsme na starých křeslech ve společenské místnosti, kam nám chodí návštěvy. 

"To se ti ani nedivím. Pár dní po tvém zápisu se seznámíš s nebezpečnou holkou a najednou se ti začínají zdát sny o městech a temných chodbách," zamračil se a zahleděl se z okna na šedivou oblohu. Tráva byla prosáklá studeným deštěm. Posledních pár dní jenom lilo.

"Už mi zbývá pouze pět dní, Thomasi."

Dlouze vydechl a začal si křupat prsty. Dělal to, když přemýšlel.  "Zkus se zaměřit na ty symboly. Říkala jsi, že jsi viděla jedno v kuchyni, ne? To nové."

Zakývala jsem hlavou. "Ztratilo se. Hledala jsem ho všude po domě, ale jako by ho někdo smazal."

"Můžeš ho alespoň popsat?" zeptal se a napil se čaje. Dlouze se na mě díval přimhouřenýma očima.

"No, nevzpomínám si přesně, ale vypadalo to jako obrácený půlměsíc, který vychází ze země." Před očima se mi objevil rudý srpek. Několikrát  jsem zamrkala, aby mi neunikl obrazec z  paměti. "Byl probodnutý nějakou dýkou. Vypadalo to, jako kdyby krvácel. Poprvé, když jsem si ho všimla, skoro stoprocentně jsem věděla, že je to pohanský symbol měsíce.  Obecně mu také Keltové říkají  Moonrise. Východ měsíce."

"Sestro, ten symbol, co popisuješ, není moc běžný symbol. My ho také používáme," naklonil se ke mně. "V covenu je knihovna. Velká, kde se snadno ztratíš. Do jednoho patra má mnoho členů covenu zákaz.  A víš proč?" zeptal se mě.

"Mohla by tam být i kniha zakázaných ruin?" zeptala jsem se tichým hlasem.

"Možná. Možná ale taky ne. Nevím, já do té sekce jako student přístup nemám.  Znám ale jednoho blízkého člověka, který má od knihovny klíč."

"Tetička Betty?"

"Ne tetička Betty. Tvoje milovaná sestřenka."

Napřímila jsem se a lopatkami jsem se opřela o studenou zeď.

"No to mi neříkej, že zrovna ona," vydechla jsem a začala jsem všechno proklínat. Osud. Magii. Coven. I ji.

"Za zeptání nic nedáš." Jeho oblíbená věta. "Když tak tě vykopne nebo přinejhorším promění v sasanku, no." 

"Nikdy se ke mně nechovala dobře. Občas to působí, že mě vážně nemá ráda. Dívá se na mě jako kdybych byla ohavná nebo jako kdybych ji zabila jejího mazlíčka."

"Je na tebe naštvaná, protože ti závidí," řekl Thomas a znovu se napil čaje.  Podíval se na noviny a vzal je do rukou. Nehty měl nalakovaný černě. Nikdy jsem si toho před tím nevšimla.

"Je závistivá, to bych lhala, že ne, ale co mi...mně...může závidět? Leda tak ty nové boty od Converse," zasmála jsem se. "Vždyť  Alisson je blondýna. Je hezká, má zadek a dlouhé nohy. A rozhodně netrpí nedostatek sebevědomí...Ale počkat!" obrátila jsem se na něho a zahleděla jsem se mu do očí. "Dokážeš číst myšlenky! Tak snad víš kde má schovaný ten klíč."

"Ano, ale bohužel to není v mé pravomoci a ke všemu jak si můžeš být jistá, že to je hmotný klíč?" zeptal se a zamračil se nad novinami.

"Aha. Takže já s ní fakt musím mluvit!" 

Přikývl, dopil čaj a lusknutím prstů zmizel.

Tohle je teda domluva, pomyslela jsem si.

Podívala jsem se na stůl, kde ležel ranní výtisk městského deníku. Na první stránce byl velký titulek: "DVA REALITNÍ MAKLÉŘI NALEZENI MRTVÍ."

Tetičko?