Omlouvám se, nemám ponětí.
Všechny své věci jdu vyhodit do smetí.
Pláč, slzy a křik.
Ramena dělají mik-mik.
Mám chuť ukončit to hned. Co dělat dál?
Za každé slovo mě každý bere.
Zoufalý duch se ze mě dere.
Moje ústa samotná nejí. Nebo jí? Však přehnaně. A teď vzdávám se oddaně.
Brečím, křičím, mlatím, vrátím...
Vrátím slzu na kraji.
Vysypu do sebe bombary.
Sežeru 2 tabulky čokolády.
Chci jen vědět... Mají mě rádi?
Radši nevnímám smích těch druhých. Beru to po svém. Čekají hosté? Ke mně by nikdo v životě nechodil. To radši sebe násilím utopil.
Agresivita se ve všech bouří. Nikdo nevidí, nechtějí.
ČTEŠ
Mé nic
PoesiaTento příběh necelý, není jen tak do cely. Čti si ho... Je to tvé rozhodnutí... Nikdo tě do toho nenutí.
