Prologue - pohovor
*****
Sěděla jsem na pohovce a nervózně těkala očima po bílých stěnách místnosti. Zkoumala jsem každý detail místnosti a čekala, než se objeví. Klepala jsem nohama o podlahu a v rukou, skrz naskrz spocených vírala bílý kapesníček. Na jedné z nich se houpal rámeček s fotkou plešatého muže v obleku, který objímal krásnou blondýnku kolem pasu. Oba dva se usmívali, u nohou jim stály dvě děti – holčička a chlapeček. Idylka šťastné rodinky. Ale život není takový jako na fotkách a obrázcích, nic není dokonale barevné, jen černé a bílé. Nic mezitím.
Na další stěně visely hodiny. Bylo zvláštní, jak v některých situacích může čas běžet rychle a v momentech, jako prožívám nyní, kdy by člověk chtěl nejradši utéct někam pryč a schovat se za svou mámu, která jako by četla vaše myšlenky by řekla „to bude v pořádku“, utíkal nejpomaleji. Pozorně jsem sledovala ručičku, která utíkala nejrychleji, i když to vlastně vůbec rychlé nebylo, když v tom se otevřely dveře.
„Uh. Dobrý den, já…“ zakoktal se nervózně muž a zmateně přeběhl po místnosti, aby si na stůl, který vypadal jako z mahagonu, položil desky všech možných barev. Jak to mohl unést? „jsem Peter George, ředitel této školy.“ Usadil se za stůl, nasadil si hranaté brýle – jak typické – a otevřel první desky. I přes to, že jsem od něj byla dobré dva metry, jsem mohla přečíst mé jméno.
„Takže, slečno Sheeranová, dostalo se k nám doporučení vašeho třídního učitele, pana Stevense. Prý máte – jak to říkal? Ach, ano, vynikající nadprůměrné známky hodné studia na vysoké škole a zvýšené – opět nadprůměrné – IQ.“ Zavřel desky a přes obroučky brýlí se na mě podíval. „K tomu jste byla velice úspěšná v národních i mezinárodních soutěží z jakéhokoli předmětu. Zkráceně, slečno Sheeranová. Je to na vás. Pokud by jste chtěla, klidně byste mohla ukončit studium na střední škole a přejít rovnou k nám na NYU.“ Panebože!
„J-já, uhm. Nevím, co na to říct. Určitě bych chtěla, ale musím to probrat doma, jestli mi rozumíte, pane.“ Rychle otevřel šuplík a něco vyndal „Oh, jistě. Tady vám dám vizitku a prosím, do týdne zavolejte.“ Stoupla jsem si, přešla k němu a převzala malý papírek, na kterém stálo několikacifrové číslo.
*****
„Dobré odpoledne, u telefonu Claire Sheeran, ve středu jsem u vás byla na –eh- pohovoru. Beru to.“
„Vítejte na New York University, slečno Sheeranová.“
ČTEŠ
smart.
Fanfiction„Je těžké vyhnout se žárlivosti, jestli toho druhého milujeme více než sebe.“
