LESNÍ DÍVKA

TO JE MĚSTO?

Nebudu je dále sledovat a půjdu na druhý konec lesa, kam jsem měla namířeno.

*** ( po dlouhém chození )

Co to je tam v zádu? To je obří strom? Ne, to je dům. Počkat! Je jich tam více vedle sebe.
,, Ahojky, ztratila jsi se?" promluvil na mě jemný dívčí hlas. Rychle jsem se otočila. Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas.
     ,, Dobře, a ty bydlíš tady ve městě?" zeptala se. Aha...takže když je vedle sebe více domů, tak se tomu místu říká ,, město,, hmm...zvláštní.

Zakroutila jsem opět hlavou na nesouhlas. Nevěřím jí a tak na ní mluvit nebudu. ,, O.. Ty jsi němá? To mi je moc líto. Ty jsi divoženka, že ano?" řekla smutně. Proč je smutná? Nechci aby byla smutná.
     Promluvím na ní a řeknu jí ať není smutná. ,, Nebuď smutná, prosím" řekla jsem a pak jsem dál mlčela.

,, Nejsi němá, a máš domov?" zeptala se mě. Hmm... ,, Ano, mám" odpověděla jsem po pravdě. Ačkoliv ani nevím, co by jsem měla říkat jiného než pravdu. Ani nevím jak se říká opaku.
     ,, Aha ...a kde? Neboj, nechci vás vykrást." zasmála se a já jsem jí napodobila, páč nevím čemu se smála.
    ,, Tady v lese" řekla jsem. ,, Cože? A jak dlouho?". Je mi podivný že jí to znepokojilo. Teď smrtí jinak. Nervozitou a nechápavostí.
   ,, Ani nevím.... Už od mala, ale nevím kolik let. " řekla jsem. ,, Aha a víš alespoň kolik ti je teď?" zeptala se.
   ,, Jistě, je mi 17 let" odpověděla jsem.
,, Páni, hele víš ty co? Co kdyby jsi teď bydlela semnou?" navrhla dívka, jejichž jméno neznám. ,, Dobře, a jak se jmenuješ?" přemohla mě zvýdavost. ,, O...promiň. Jmenuju se Ellie Sančesová a ty?" ou... To jsem si naběhla. Vždyť já nevím jak se jmenuju. Vzpomeň si! Jak mi říkala maminka?
   ,, Jasmína! Jmenuji se Jasmína" vyhrkla jsem ze sebe.

( Vaše autorka :
Já jsem Ellie Sančesová. Já vím, jsem strašnej egoista, ale chtěla bych vám do tohoto příběhu vecpat, jak doooravdy vypadám a tak. Vím že to asi nikoho nezajímá, ale jen proto jedno procento😊 )