( Tato kapitola bude psaná z první osoby a to mě. Vždy na začatku kapitoly budu psát, jestly je to z pohledu Ellie, nebo Jasmíny)
Je mi jí líto. ,, Jasmíno?" ,, Ano?" zeptala se a zvedla ke mě hlavu od země. ,, Takže souhlasíš, že budeš bydlet semnou?" zeptala jsem se opatrně. ,, Amm... Tak dobře" řekla a usmála se.
Je mi divný se zeptat, ale asi se zeptám. ,, Máš tady v lese něco, co by sis chtěla vzít sebou?" Jasmína se zamýšlí. To by mě zajímalo, co z ní vypadne.
,, Amm... Ne, nic" řekla a usmála se na mě. Je velice roztomilá. ,, Tak půjdem" navrhla jsem a ukázala do města.
,, Tak dobře" řekla Jasmína.
*** ( po pěti minutách)
,, Tak a jsme tady" oznámila jsem, když jsem odemykala.
,, Takže, tohle je tvůj dům?" rozhlížela se okouzleně Jasmína. ,, Ano, to je můj dům" řekla jsem pobaveně. Chápu že je divoženka, ale jakto, že mluví?
Neříkejte mi, že se naučila sama mluvit!
,,.. Řekneš mi o sobě něco?" zeptala jsem se. ,, Amm...ano." řekla Jasmína a přemýšlela.
,, Tak já se budu ptát ano?" zeptala jsem se pobaveně. Jasmína přikývla.
,, Kdy a kde jsi se narodila? Teda pokud to víš." nechci se jí dotknout.
,,Jasně že vím. Narodila jsem se 12. 12. 2001 Avenue 156/12." řekla Jasmína.
Nebudu se jí ptat, co se stalo s jejími rodiči. Mohla by jsem jí rozesmutnět.
,,Tvoje oblíbená barva?" zeptala jsem se na další otázku. ,, Žlutá a zelená" odpověděla.
No, jasně. Zelená je tráva a stromy. A žluté má šaty. Asi si je sešila z listů. Jsou žluto oranžové. Je velice šikovná.
,, Co vlastně jíš?" zeptala jsem se. To mě zajímá asi nejvýce. Co jedla ty roky? Brouky? Listy? Nebo prostě, chodila na jídlo k lidem?
,, Jedna milá paní z jednoho menšího domečku, uprostřed lese mě krmí." řekla Jasmína a pousmála se. ,, Aha...to je velice hodná" přiznala jsem. ,, Amm... A teď mi řekni o sobě něco ty." řekla Jasmína.
Holka, já jsem ani nezačala s výslechem tebe! Ale dobrá. ,, Co by jsi chtěla vědět, nejsem o tolik víc zajímavá jako ty" řekla jsem a usmála se.
,, Kdy a kde jsi se narodila?" aha...takže kopírka. ,, Narodila jsem se 13. Řijna 2001 v Jižní Korei ve městě Soul. " odpověděla jsem.
( Vaše autorka: nejsem z Jižní Korei a to mě i dost mrzí, ale chci to sem přidat. )
,, Tvoje oblíbená barva?" zeptala se na další otázku, na kterou jsem se jí ptala před chvílý. ,, Amm... Já mám ráda vsechny barvy ale nejvýce světle modrou a černou" odpověděla jsem.
,, Aha a co jíš?" vážně?😆
,, Korejský jídla a ovoce. " řekla jsem popravdě. A taky jím i slané pečivo, které u nás v Koreji, moc nenajdete. I v soli ucítíte takový menší přívoň cukru.
U nás v Korei můžete sehnat pouze sladké pečivo.
( jen takový info)
,, Páni... Mohu nějaké ochutnat?" zeptala se nadšeně Jasmína. ,, No jansěže ano." řekla jsem nadšeně. Možná ještě víc než ona. Zatím nikdo se neodvážil ochutnat mojí úžasnou Korejskou kuchyni. Rychle jsem utíkala k plotně do kuchyně a už to jelo.
*** ( po vaření)
,, Tak, je to hotové. Jmenuje se to kimchi. Je to tradiční korejské jídlo. A tady je dezert. To se zas jmenuje mochi. Je to strašně sladné. Dala jsem ti do toho zmrzlinu. Doufám, že máš ráda jahody" řekla jsem a otřela si ruce o zástěru, kterou jsem měla kolem pasu.
Jasmína přikývla a začala jíst. Taky jsem si dala, je totiž čas oběda.
,, Páni, to bylo moc dobrý. Jseš lepší kuchařka než ta paní v lese. " řekla a oblizovala si rty. ,, Moc ti děkuju." roztála jsem.
Takže to je konec této kapitolky. Mějte se a zatím čauky.
Čarovný den přeji😊🇰🇷
ČTEŠ
LESNÍ DÍVKA
مغامرةJasmína vyrůstala v lese. Vždy jí zajímalo, co se skrývá za lesem a tak se vydá na dlouhou cestu. A však tam jí čeká úplně jiný a neznámí svět. Pozor! Tento příběh není podle údálosti cose stala. Je to čistě výplod mé fantazie. Takže příjemné čtení...
