Huntress

1. Mr Smith

„No výborně...“ povzdechla si Juliette a přestala lovit v kapsách své bundy. Ztratila klíče. Zazvonila na zvonek a doufala, že alespoň jeden člen její rodiny bude doma. Měla štěstí...

„Babi,“ vydechla.

„Juliette, honem pojď dovnitř.“ vtáhla ji za loket do domu.

„Co se děje?“

„Tvůj otec se v historickém spolku Mystic Falls seznámil s jedním spisovatelem. Musíš se s ním seznámit.“ rozplývala se.

„Cože? Co? Jaký spisovatel? Proč by se s ním měla seznamovat?“

rozčílila se Juliette.

Odpovědí na své otázky se nedočkala. Do chodby vešel její táta.

„Tady ji máme. Pane Smithi, tohle Juliette.“

Juliette se ani nestačila nadechnout, protože právě v tu chvíli se za jejím tátou objevil „pan Smith“.

„Moc rád vás poznávám.“ podal jí ruku. „Stačí, když mi budete říkat Elijahu.“

„Z-Zdravím...“ vykoktala dokonale zaskočená Juliette a potřásla nabízenou dlaní.

Pan Black zatáhl Elijaha zpátky do kuchyně a vrátili se ke své debatě.

Asi po hodině, kdy Juliette odpovídala na Elijahovi otázky prostým ano a ne, vyhýbala se očnímu kontaktu a snažila se být co nejvíce nepříjemná, se Elijah rozhodl, že je čas odejít.

Chvíli po té, co se za ním zavřeli domovní dveře, vyběhla Juliette ven. Jak čekala, stál na chodníku před jejich domem.

„Co si o sobě vlastně myslíš?!“ měla co dělat, aby na něj nezačala křičet. „Vnutit si pozvání do domu a pak nás povraždit ve spánku? „

„Pleteš se.“ řekl mírně Elijah.

„Ano? Tak mi to vysvětli.“ rozhodila rukama.

„Nevíš, jak končí ti, kteří se postaví proti Klausovi. Nemáš ani ponětí.“ povzdechl si. „Snažím se tebe a tvou rodinu ochránit.“

Juliette si ho měřila pohledem. „Já to zvládnu i bez tvojí pomoci.“

Elijah se smutně zasmál. „Jak jsem řekl. Nemáš ani ponětí o tom, jaký je Klaus. Neznáš jeho triky, nevíš o něm vůbec nic.“

„Zato ty jsi úplný expert, že ano?“

„I tak by se to dalo říct.“ připustil.

„Jak je možné, že toho o něm víš tolik?“ uhodila Juliette znovu.

Elijah se zarazil. „Je to můj bratr.“

„Tvůj...bratr? Proč chceš zabít vlastního bratra?“

„Dlouhá historie.“

„Aha.“ otočila se a zamířila zpátky do domu. Na poslední chvíli se ještě otočila. „Jestli jim ublížíš...“ jenže Elijah už byl pryč.

„Líbil se ti?“

„Cože? Babi, vždyť...“

„A jsme u toho zase, Juliette. Odmítáš cokoli cítit. Postavila sis kolem sebe neprostupné zdi a nikoho za ně nepustíš. A ty zdi od tebe nedrží jen bolest, ale i všechny ostatní city.“

„Co když nechci nic cítit?“ vykřikla Juliette a zabouchla za sebou dveře do svého pokoje. Tam se opřela o dveře a svezla se po nich až na zem. Po tváři jí stekla jedna osamělá slza. Pomalu otevřela pevně zavřené oči.

„Co jsi slyšel?“ zeptala se Elijaha, který stál u okna.

„Všechno.“ řekl tiše.

„Běž pryč.“ zašeptala. Elijah se na ni otočil. „Vypadni. Z. Mého. Pokoje.“

Znovu zavřela oči. Když je pak zase otevřela, nikdo v pokoji nebyl.