Hra :::HPFF::: ✔️

10

Hermiona se vyplížila z pokoje uprostřed noci. Percyho tričko si stále držela povytažené, aby cudně zakrývala kalhotky, kdyby náhodou někoho potkala. Všichni ale spali. Zaťukala lehce na jeho dveře a přála si, aby Percy spal a nezaslechl to. Přála si otočit se a prostě zapomenout, že se odvážila takhle ho navštívit bez předchozí domluvy. Přesto stále stála u dveří a čekala. Otevřel. Měl na sobě to své plandavé pyžamo, už ani brýle neměl. Zrzavé vlasy měl lehce rozcuchané.
,,Hermiono," zašeptal místo pozdravu. Chvíli přemýšlel, že by ji měl poslat pryč, ale když si všiml, že má na sobě jeho tričko, musel ji pozvat dál. Vstoupila. Zavřel za ní.
,,Přišla jsem jako kamarádka," vysvětlila Hermiona. Percy se usmál.
,,Neboj. To mi došlo. Po půlnoci žádné úkoly nedávám a ani nejsem profesor," pravil přívětivě. Možná to bylo tou jeho únavou, ale Hermioně se zdál jako nejhodnější kluk na světě. Posadila se na postel a tričkem si zakryla kolena. Percy si sedl vedle ní a nervózně si hrál se svými prsty.
,,Četla jsi tu novou knihu od Freyi Gloomové?"
Hermiona přikývla. ,,Bylo to docela povedené. Hlavně se mi líbila hlavní postava, i když to byl tak trochu hlupáček." Pak jí zasvitla v očích hravost. ,,Trochu mi tě připomínal." Zahihňala se jako malá školačka.
,,No dovol!" zahrál uraženého Percy a začal ji lechtat. ,,Odvolej to!"
Hermiona se chvíli dokázala kontrolovat, ale pak se sesunula na koberec, protože lechtání nenáviděla. Smála se, ale z očí jí už tekly slzy, jenže se nechtěla vzdát. Zároveň se snažila být potichu, aby nikoho neprobudili. Percy si obkročmo klekl nad její tělo, takže byla v pasti.
,,Ne, prosím," škemrala Hermiona a přitom se svíjela ze strany na stranu.
Nahnul se až k její tváři a zašeptal: ,,Tak co, odvoláš to, potvůrko?"
Jejím tělem projelo neskutečně bolestivé vzrušení. Napjala celé své tělo proti jeho tělu, vybízela ho. Percy na to nijak nereagoval, dýchal na její tvář. Nejdřív Hermionu napadlo, že možná ani Percy netuší, co Hermiona prožívá. Pak si ale všimla, že jeho dech byl jiný, nepravidelný. Na svém podbřišku (jen pár bolestných centimetrů nad jejími mokrými kalhotkami) ucítila část jeho těla, kterou nikdy necítila a rozhodně ne v tomto stavu. Netušila, co sama činí, tělo samo rozhodovalo. Posunula se tak, aby Percyho cítila přesně tam, kde ho chtěla cítit. I když je dělily dvě látky - její kalhotky a jeho pyžamové kalhoty, stejně to byl nepopsatelně krásný pocit. Percy Hermionu držel za obě zápěstí, shlížel na její tvář a pánví se otíral o její nejtajnější zákoutí. Když mu začala vycházet vstříc boky, málem zešílel. A tam - na hranici šílenství - se mu vrátil rozum. Sklonil se, své čelo položil na Hermionino rameno a zašeptal: ,,Promiň. Tohle není správné."

▲▲▲▲▲▲▲▲▲▲

Pracovní den skončil, všichni začali odcházet domů. Hermiona si upravila sukni a zaklepala na dveře kanceláře. Neslyšela vyzvání, ale stejně po chvíli vstoupila. Percy seděl za stolem, brýle měl odložené a mnul si unavené oči.
,,Stalo se něco?" zeptala se Hermiona jemně. Percy k ní nevzhlédl. Povzdechl si. Přemýšlel nejspíš o tom, jestli se jí má svěřit. Nikdy neměl nikoho, s kým by mohl probírat své problémy a potíže. Zavřela dveře, popostoupila blíž ke stolu, ale neusedla.
,,Dnešek byl otřesný. Při poradě se mi vůbec nedařilo obhájit své plány. Pracoval jsem na tom tak tvrdě a těžko, celé noci jsem kvůli tomu nespal a... A oni to prostě smetli ze stolu." Hermiona beze slova obešla stůl. Percy k ní tázavě vzhlédl, ale taky nic neřekl. Mírně si vykasala sukni a obkročmo si sedla na jeho klín a pevně ho objala. Vší silou svíral v dlaních její halenku. Začala ses ním jemně pohupovat, aby ho utěšila.
,,To nevadí. Bude to dobré. Tvá práce určitě nepřišla vniveč, ještě na to koukneme a dopilujeme to k dokonalosti. Spolu to zvládneme," šeptala do jeho vlasů. Kolébali se, dokud napětí v jeho svalech neustalo. Odtáhla se od Percyho jen natolik, aby mu viděla do obličeje. Pohladil ji po tváři a nahnul se k ní. Udělala totéž a jejich rty se setkaly v rozechvělém polibku. Položila jednu svou ruku na jeho krk. Když jí Percy skousl spodní ret, dovolila si vydat ze sebe velice zoufalý sten. Ucítila mezi svými stehny, že Percyho tahle intimní chvilka taky nenechala chladným. Začala proto kroužit svými boky, aby se o něj mohla otírat. Bylo jí jedno, že je od sebe dělí jejich oblečení. Naprosto ztratila hlavu a s čím dál hlasitějším vzdycháním zrychlovala. Položil své ruce na její stehna a zarýval do nich nehty. Už jen ta myšlenka, že se to Percymu líbí, ji dostávalo blíž a blíž k orgasmu. Věděla, že to dlouho nevydrží, takže přidala na tempu, aby Percy vyvrcholil taky. Jenže najednou se Hermionino tělo roztřáslo a ona už na něj nemohla čekat. Percy ji fascinovaně sledoval, dokud sebou nezačalo škubat i jeho tělo. Chytili se o to víc a nechávali doznít své vyvrcholení. Opřeli svá zpocená čela o sebe. Jejich dech se zklidnil. Hermiona si teprve nyní uvědomila, že jsou Percyho kalhoty vlhké od spermatu a byl to nepopsatelně dobrý pocit vědět, že vše proběhlo uspokojivě. Trošku omámeně se zasmála, její hlava klesla. Políbila Percyho na rameni. Vyčerpaně odpočívali jeden na druhém. ,,Mimochodem," začala Hermiona tichnounce, ,,přišla jsem ti oznámit, že jsem vše zodpovědně promyslela a došla k rozhodnutí. Chci s tebou být." 
,,Po tomto zážitku už bych tě ani nenechal odejít. Klidně bych tě i na kolenou prosil, abys se mnou zůstala," přiznal stále trochu zadýchaným hlasem Percy.