42 kapitola

1K 102 5
                                    

Celý den jsme s maminkou proplakaly..
Druhý den za námi přijela babička, že pohlídá brášku a sestřičku.

,,Maminko? Můžu jít za tatínkem s tebou?"

,,Jestli chceš"

,,Chci" špitnu

A maminka jen přikývne.

,,Levi on se probere neboj se. Nenechá tě tu ani vaše drobečky" řekne babička

Maminka zase jen přikývne..a rozloučíme se pro zatím s babičkou. A vydáme se k autu.
Když jsme připoutaný. Maminka se rozjede k nemocnici.

Po nějaké době k ní dorazíme. Vylezeme z auta a já se rozhlédnu kolem sebe. Vezmu maminku za ruku a jdu s ní pomaličku dovnitř. Kde osloví nějakého doktora, který nás k tatínkovi dovede....

Když ho uvidím. Na přístrojích rozpláču se. A doběhnu k němu. Vezmu ho za ruku.

,,Tati...prosím prober se" vzlyknu

Tatínku..?[Ereri]Kde žijí příběhy. Začni objevovat