Tell me.. Why?! [INCEST]

2.💞

,, Marcusi! " Přiběhl za mnou zděšeně Martinus a sedl si vedle mě. Díval se na mě jak na nějakou mrtvolu.
,, Jsi v pohodě? " Přitáhl si mě do objetí a jemně mě hladil po zádech. ,, Jsem. " Začaly mi opět stékat slzy po tváři a já si Martinuse přitiskl více k sobě. ,, Pojď, musíme do školy." Řekl sem, a snažil se vstát. Bolavé záda mi v tom ale moc nepomáhaly. Když jsem se zkusil narovnat, zabolelo to ještě víc a já padl k zemi. ,, No takhle nikam nejdeme, půjdeme domů.. " Usmál se na mě a naznačil mi, abych se o něj opřel.

Udělal jsem tak a šli jsme domů. Moc rychle jsme se tam nedostali, každý pohyb mě zabolel ještě víc, než ten předešlý.

Doma jsme každý šel do svého pokoje. Já si lehl na postel, a přemýšlel jsem nad tou větou co mi Jacob řekl. Jak se má do mě Martinus asi zamilovat? Do svého bratra? A ještě k tomu.. jsem kluk.. on je taky kluk.. Martinus není gay. A já... Já taky ne.

Bojím se, že to nedokážu.
,, Marcusi? " Prišel do pokoje Martinus a sedl si vedle mě na postel. ,, Je ti lépe? " Lehl si vedle mě a otočil se na bok aby na mě lépe viděl. Já koukal do stropu a potichu si oddychl. ,, Jo. "

Musím s tím začít. Otočil jsem se taky na bok, abych se mu mohl dívat přímo do očí. Nebudu lhát, měl opravdu nádherné oči. Taky.. jak by ne že.. je to moje dvojče. Pro sebe jsem se usmál a věnoval se opět jeho očím. Pohled mi sjel na jeho rty. Chtěl bych ho políbit..

Kurva, ne.. musím se vzpamatovat. Rukou jsem ho jemně pohladil po tváři a usmál se na něj. Martinus se na mě nechápavě podíval. Hlasitě jsem polkl a nejistě přitiskl mé rty na ty jeho.
Jemu se to očividně líbilo, protože začal spolupracovat.

Když už jsme se od sebe odtáhli, kvůli nedostatku kyslíku, musel jsem uznat že jeho přítelkyně bude mít fakt štěstí.

,, C-co to bylo, Marcusi? " Zrudl jak rajče a podíval se mi do očí. Já nic neodpověděl a jeho ruku jsem si položil na můj zadek. Martinus mi věnoval další nechápavý pohled.

,, Vadí ti to snad? " Zeptal jsem se a jemně si zkousl spodní ret.

,, Jsi můj bratr! " Vykřikl a odtáhl se ode mě. Pootočil sem panenkami a otočil si ho pod sebe.

,, Neříkej mi, že se ti to nelíbilo. " Přejel jsem prstem po jeho rtech a usmál se.
,, Marcusii.. " věnoval mi potichý vzdech.

Sedl sem si na něj obkročmo a pomalu začal hýbat pánví.
Martinus mi věnoval další vzdech ale už ne tak moc potichý. Nakonec mě ze sebe shodil a odešel do svého pokoje. Zabouchl za sebou dveře tak moc, že sem se divil že nezboural celý dům.

Nechápu, kde se to ve mně vzalo.. já přeci.. nechci se vyspat se svým bratrem a nechci.. nechci aby se do mě zamiloval.

Lehl jsem si, dal sluchátka do uší a zapl svůj oblíbený playlist. U poslouchání písniček jsem upadl do říše snů.

Tak jooo... Další kapitola je tu!!💘 Jen.. chci vám říct, že nevím jestli budou kapitoly vycházet pravidelně.. ale mám v plánu vydat každý den jednu kapitolu.. uvidíme jak to půjde..💓 a chci se vás zeptat... Byli jste na koncertě 13.7.? Jestli ano.. jak jste si ho užili? Já teda musím říct.. že jsem tam brečela jak mimino, užila jsem si to strašně moc.. už se těším na tour 2020.💕 Tak zatím!!❤️❤️